Partyzánský bunkr, CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5645036N, 13.7780208E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nupemazomu

 

Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky mi zahříval kožíšek. Teplý větřík pozvolna vanul. Ptáčci mi pěli do kroku ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. A ségruše byla všude kolem mne, jen ne po mém boku. Tento krásný den jsem se toulal po Brdech a byl jsem moc zvědav, na jaké místo mne dnes tlapky zanesou.

 

Tlapkal jsem do mírného kopečka po měkoučké lesní cestě. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem spoustu keřů, skály i skalky. Než jsem se však v lese pořádně rozkoukal, měl jsem les za chvostem a měkoučká lesní cesta byla tatam. Nyní jsem tlapkal po měkoučké lesní cestě poseté kameny a musel jsem si dávat moc velký pozor, kam tlapku pokládám. Místo stromů, které by mne doprovázely, mne po pravé tlapce doprovázela spousta kamenů. Občas jsem mezi kameny po pravé tlapce zmerčil mladý stromek. Občas jsem zmerčil břízku, jindy borovičku.

 

Po levé tlapce, to byla jiná. Chvilku jsem tlapkal místy, kde strom střídal strom. Než jsem se nadál, svět mi ležel u tlapek. Blízko pode mnou merčil jsem spoustu kamenů a za nimi úzký les. Za lesem merčil jsem pole a louky, vesnice i samoty. Merčil jsem kopce i kopečky, merčil jsem i rybníky. V dáli daleké merčil jsem šumavské hřebeny.

 

S výhledem parádnějším než parádním tlapkal jsem stále za famfrňákem. Utlapkal jsem mnoho kroků, protlapkal jsem zatáčkou. Najednou jsem po své pravé tlapce zmerčil místo mne ták dobře známé. Zmerčil jsem balvan, který kdysi dávno, když jsem tudy tlapkal prvně, byl prvním schodem na kamenném schodišti vedoucímu na místo tajemné, maskované, ale moc krásné.

 

Jen co se mi v kebuli objevila vzpomínka, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu. Usvištěl jsem mnoho kroků a byl jsem u balvanu. Skočil jsem dlouhý skok a byl jsem na svahu, po kterém jsem se škrábal dál. Tlapky mi klouzaly a táhly celé mé já zpátky na cestu. Já se ale nedal. S vypětím všech sil jsem se dostal k obrovskému pařezu.

 

Vyškrábal jsem se k pařezu, který byl kdysi dávno statným smrkem. Smrkem, který strážil vchod do partyzánského bunkru. Dnes tento vchod stráží právě obrovský pařez. Pařez, který když nepozornému očadlu unikne, partyzánský bunkr tulák jen těžko objeví. Ale ten, kdo si už u cesty všimne balvanu, ten, kdo u balvanu zvedne očadla ke svahu, ten obrovský pařez zmerčí. A bystrému očadlu pak už neunikne ani vchod do partyzánského bunkru.