Rybníček, Brdy

    

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5696650N, 13.8374681E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/gafekakegu

Byl den, kdy bych nejraději zůstal za pecí. Na obloze se proháněly šedivé mraky a vypadalo to, že každou chvíli sprchne. Jenže podobných dní už je celá řada, a tak jsem si štěkl, že dokud neprší, budu se toulat. I proto jsem tento den vyrazil na krátkou toulku. Pevně jsem věřil, že mraky déšť slibují, ale že já se stihnu vrátit dom z prochajdy se suchým kožíškem.

 

Jak už to tak bývá, když není den jako malovaný, vyrážím jen za humna. Nejen, že se mohu rychle vrátit. Za humny mám své oblíbené Brdy. A v Brdech je krásně za každého počasí.

 

Tlapkal jsem si po měkoučké lesní cestě do táhlého kopečka. Na bříšku mne šimrala travička, a když jsem chvilku svištěl, šimrala mne i v ušadlech. Rozhodl jsem se tlapkat tempem tlapka tlapku mine a užívat si každý krok.

 

Tlapkal jsem pomaleji než pomalu. Ušadla poslouchala zvuky lesa, zurčení vodičky i zpěv kamarádů ptáčků, kteří pěli písně krásnější než krásné. Famfrňák si užíval vůni lesa, který voněl tak, jako voní vždy po dlouhém dešti a zároveň před deštěm se blížícím. I očadla byla ve svém živlu. Po pravé tlapce merčila les ták hustý, jako už dlouho nezmerčila. Po levé tlapce, to byla jiná. Tam se les měnil skoro s každým krokem. Chvilku byl les hustý, že do něj nebylo vůbec vidět. Chvilku jsem tlapkal kolem paseky. Tlapkal jsem i kolem lesa, kde rostl vysoký strom vedle vysokého stromu.

 

Tlapkal jsem nádhernou přírodou, užíval jsem si každý krok, když v tom mne pohltila travička. Utlapkal jsem jen jeden krok, travička byla tentam, přede mnou bylo obrovské rozcestí a po pravé tlapce měl jsem malý rybníček.

 

To vám štěknu, kamarádi, já jsem si radostí povyskočil. Jen co jsem rybníček zmerčil, kopnul jsem do vrtule a než byste pro kostičku dosvištěli, byl jsem u rybníčku. Prohlížel jsem si odraz ve vodičce, prohlížel jsem si domečky pro kámošky kachny. Prohlédl jsem si posezení pro člobrdy. Když jsem měl tohle všechno v merku, otočil jsem se zpátky k lesu a zmerčil jsem obrovský černý mračoun, který byl až tak černý, že mi bylo v mžiku jasné, že tomuhle dešti neuteču.

 

Jen co jsem mračoun zmerčil, ukázal jsem ho člobrdici. Vzal jsem tlapky na lopatky, člobrdice kopla do vrtule a v mžiku jsme svištěli napříč lesem, cestou necestou, zpátky k Toyoťákovi. Ve chvíli, kdy za námi zabouchly dveře, sotva jsem se uvelebil, spustila se taková průtrž, jakou jsem ještě nezažil. Ale opět jsem dešti utekl. I když to bylo jen o pověstný chlup.