Studánka, Brdy

    


Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5711200N, 13.8330800E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/dujupujuro


Byl zamračený den a já jsem se toulal hlubokými brdskými lesy. Na obloze poletoval šedivý mrak, který k sobě nepustil ani kamaráda Puňťu, ani bílý naducaný mráček. Sám si plul po obloze a široko daleko dával najevo, že když se mu bude chtít, s chutí si zaprší. Já jsem si mrakem kebuli nelámal. Štěknul jsem si, že co se má stát, stane se. A tak jsem se toulal s radostí mi vlastní po boku ségruše a člobrdice a užíval jsem si každý krok.

 

Tlapkal jsem po kamenité cestě z mírného kopečka. Všude, kam jen očadlo dohlédlo, rostly mladé stromy. Moc vysoké nebyly. Byly tak tak vysoké na to, abych pod nimi zmerčil koberce mechu i borůvčí, pařezy i balvany. Dokonce i domeček pro místní skřítky jsem objevil.

 

Chvilku jsem tlapkal po cestě, chvilku jsem svištěl slalom mezi stromy, kamsi do hloubi lesa. Radostí jsem si vrtěl chvostem, když v tom štěklo, že jsem kdesi v tmavém lese a měl bych se vrátit k člobrdici.

 

Vysvištěl jsem kopeček právě včas. Na cestu jsem skočil v místě, kde stojí vysoká kazatelna. Za kazatelnou je mé oblíbené malé kamenné moře a v kamenném moři stojí starý strom. Tedy, strom. V kamenném moři stojí kmen a na kmenu roste spousta chorošů. Podívaná je to parádní a za malé zastavení rozhodně stojí.

 

Když jsem měl místo v merku, vydal jsem se po cestě dál. Opět jsem svištěl z kopečka, když v tom, najednou, zmerčil jsem po své levé tlapce mechem porostlou, roky nepoužívanou, měkoučkou lesní cestu. Zmerčil jsem lesní cestu mne ták dobře známou. Opět jsem kopnul do vrtule, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a  už jsem svištěl z kopečka a nic mne nemohlo zastavit.

 

Svištěl jsem z kopečka rychleji než rychle. Z mechu pod tlapkami na mne stříkala vodička. Ušadla mi plápolala na kebuli a občas mne pořádně plácla. Ale jedno ani druhé mne nemohlo zastavit. Stále jsem svištěl z kopečka a než jsem se nadál, už jsem skákal do potoka, kde jsem se zastavil.

 

Stál jsem v potoce po kotníky v bahýnku a pil jsem chutnou vodičku, která sem přitekla z místní studánky. Studánka s dřevěnou stříškou, která svítí do dálky, byla jen krůček nade mnou. V zeleném mechu, u keříčku kapradí, dodávala místu pohádkovou atmosféru.













Komentáře