Studánka, CHKO Brdy
Kraj: Středočeský
Okres: Příbram
GPS souřadnice: 49.5633889N, 13.8006111E
Odkaz do map: https://mapy.cz/s/mujatosoru
Byl krásný den a já jsem se
toulal po Brdech. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem.
Kolem Puňti občas proletěl bílý naducaný mráček. Ale opravdu jen občas. Moc
bílých mráčků na obloze jsem opravdu nezmerčil. Také vanul příjemně teplý větříček.
A jak les voněl, to vám byla kamarádi pohádka.
Zaposlouchaný do zpěvu kamarádů
ptáčků svištěl jsem po boku ségruše po zpevněné lesní cestě a láznil jsem se
v každé louži, kterou jsem jen potkal. Bříško mi ani nestihlo schnout, jak
často jsem se láznil. A ják krásně jsem voněl. To mi i člobrdice říkala, že mám
svištět daleko před ní.
Spokojený, navoněný a částečně
maskovaný svištěl jsem hlubokým lesem. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly
vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem koberce borůvčí. V místě, kde
se kopec láme, zmerčil jsem po pravé tlapce měkoučkou lesní cestu porostlou
mechem a travičkou, kterou jsem musel prozkoumat.
Jen co jsem měkoučkou lesní cestu
zmerčil, opustil jsem cestu zpevněnou a s radostí mne vlastní, vyrazil jsem
na průzkum. Svištěl jsem do hloubi lesa s očadly, ušadly i famfrňákem
v pohotovosti. Usvištěl jsem mnoho kroků, objevil jsem mnoho stop mých
lesních kámošů, když se cesta má stočila doprava a úplně se změnila.
Tentam byly mech a travička na
cestě. Tatam byla krásná měkoučká cesta. Najednou jsem byl na cestě rozježděné
od lesní techniky. Místo travičky tlapkal jsem měkoučkou teploučkou zemí, do
které se mi bořily tlapky. A ják krásně cesta voněla, to vám asi štěkat
nemusím.
Užíval jsem si každý krok na
vyhřáté cestě a očadly jsem rejdil po okolí. Loužičku, ve které bych se
svlažil, tu jsem nezmerčil. Zato jsem v dáli ne moc daleké zmerčil dřevěný
domeček.
Jen co jsem dřevěný domeček
zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, zrychlil jsem krok, a
než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem tlapkal kupředu, jak nejrychleji mi
to jen cesta dovolila. Utlapkal jsem mnoho kroků, mnohokrát jsem se zabořil. Za
chvíli jsem opustil vyhřátou lesní cestu a byl jsem u svého cíle. Byl jsem u
domečku, u kterého rostl jeden vysoký strom vedle druhého. Byl jsem u domečku,
na jehož jedné straně už pomalu roste mladý les. Byl jsem u domečku, ze kterého
jsem cítil omamnou vůni vodičky.
Byť z domečku voněla vodička
a tvořila potůček, zjistil jsem, že pro člobrdy vodička dobrá není. Ale pro mne
a můj kožíšek, to byla jiná. Já jsem se nejen osvěžil, ale také důkladně
vyláznil. Vždyť by byla věčná škoda potůček a bahýnko jen tak obejít. A kdo ví,
třeba se vodička ve studánce časem opět pročistí a bude pitná i pro člobrdy.
Komentáře
Okomentovat