Studánka, CHKO Brdy

      

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5633889N, 13.8006111E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/mujatosoru

 

Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti občas proletěl bílý naducaný mráček. Ale opravdu jen občas. Moc bílých mráčků na obloze jsem opravdu nezmerčil. Také vanul příjemně teplý větříček. A jak les voněl, to vám byla kamarádi pohádka.

 

Zaposlouchaný do zpěvu kamarádů ptáčků svištěl jsem po boku ségruše po zpevněné lesní cestě a láznil jsem se v každé louži, kterou jsem jen potkal. Bříško mi ani nestihlo schnout, jak často jsem se láznil. A ják krásně jsem voněl. To mi i člobrdice říkala, že mám svištět daleko před ní.

 

Spokojený, navoněný a částečně maskovaný svištěl jsem hlubokým lesem. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem koberce borůvčí. V místě, kde se kopec láme, zmerčil jsem po pravé tlapce měkoučkou lesní cestu porostlou mechem a travičkou, kterou jsem musel prozkoumat.

 

Jen co jsem měkoučkou lesní cestu zmerčil, opustil jsem cestu zpevněnou a s radostí mne vlastní, vyrazil jsem na průzkum. Svištěl jsem do hloubi lesa s očadly, ušadly i famfrňákem v pohotovosti. Usvištěl jsem mnoho kroků, objevil jsem mnoho stop mých lesních kámošů, když se cesta má stočila doprava a úplně se změnila.

 

Tentam byly mech a travička na cestě. Tatam byla krásná měkoučká cesta. Najednou jsem byl na cestě rozježděné od lesní techniky. Místo travičky tlapkal jsem měkoučkou teploučkou zemí, do které se mi bořily tlapky. A ják krásně cesta voněla, to vám asi štěkat nemusím.

 

Užíval jsem si každý krok na vyhřáté cestě a očadly jsem rejdil po okolí. Loužičku, ve které bych se svlažil, tu jsem nezmerčil. Zato jsem v dáli ne moc daleké zmerčil dřevěný domeček.

 

Jen co jsem dřevěný domeček zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, zrychlil jsem krok, a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem tlapkal kupředu, jak nejrychleji mi to jen cesta dovolila. Utlapkal jsem mnoho kroků, mnohokrát jsem se zabořil. Za chvíli jsem opustil vyhřátou lesní cestu a byl jsem u svého cíle. Byl jsem u domečku, u kterého rostl jeden vysoký strom vedle druhého. Byl jsem u domečku, na jehož jedné straně už pomalu roste mladý les. Byl jsem u domečku, ze kterého jsem cítil omamnou vůni vodičky.

 

Byť z domečku voněla vodička a tvořila potůček, zjistil jsem, že pro člobrdy vodička dobrá není. Ale pro mne a můj kožíšek, to byla jiná. Já jsem se nejen osvěžil, ale také důkladně vyláznil. Vždyť by byla věčná škoda potůček a bahýnko jen tak obejít. A kdo ví, třeba se vodička ve studánce časem opět pročistí a bude pitná i pro člobrdy.