Studánka u boudy Soudná, Brdy

    

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5583000N, 13.8521994E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/fobeluvefo

Byl ponurý den a já jsem se toulal voňavými brdskými lesy. Na obloze plul obrovský šedivý mrak, který zakryl celé nebe. Ani trhlinku, skrze kterou by bylo vidět na kamaráda Puňťu, v sobě neměl. Zato měl v sobě spoustu vodičky a já jsem moc dobře věděl, že až se mraku bude chtít, budu mít mokrý kožíšek, ať mi to líbí nebo ne. Tento ponurý den jsem po boku ségruše a člobrdice tlapal po zpevněné lesní cestě a užíval jsem si každý krok, který jsem utlapkal.

 

Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě skoro po rovince. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem spadané jehličí, pařezy porostlé mechem a tolik pěšinek, že bych je nespočítal.

 

To se ví, mnohokrát jsem se chtěl vydat po pěšince do hloubi lesa a zjistit, který z mých lesních kámošů v tomto krásném lese bydlí. Ale copak to šlo? Vedle cesty byla hluboká a široká strouha, kterou bych nikdy nepřeskočil. Ve strouze tekla průzračně čistá vodička, a jak krásně zurčela. To vám byla kamarádi opravdová nádhera.

 

Zaposlouchaný do zurčení vodičky tlapkal jsem kupředu, přímo za famfrňákem. Dodnes nevím, jak se to mohlo stát, ale najednou jsem se objevil na obrovském rozcestí. Po levé tlapce jsem merčil loveckou boudu. Mrňousek od lesní boudy zmerčil jsem posezení s ohništěm. Jak jsem tak na rozcestí stál a rozhlížel jsem se kolem sebe, štěklo mi, kde to jsem.

 

V mžiku jsem byl opět v pohybu. Svištěl jsem kupředu rychlostí mi nevlastní a se zvědavostí mi vlastní. Svištěl jsem hlouběji a hlouběji do lesa a nic mne nemohlo zastavit.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků. Chata za mým chvostem už se zdála být docela malinká. Tehdy jsem dosvištěl na místo, kde jsem po levé tlapce merčil spoustu mladých stromků. Po pravé tlapce zmerčil jsem měkoučkou pěšinku vedoucí z mírného kopečka kamsi do hloubi lesa.

 

Jakmile jsem pěšinku zmerčil, seskočil jsem z lesní cesty a už jsem svištěl napříč lesem. Usvištěl jsem jen pár kroků, skočil jsem i dlouhý skok a ozvalo se mlasknutí. V tu chvíli se celé mé já ocitlo v bahnivém rybníčku, který zásoboval vodičkou slabý potůček.

 

Jen co jsem se k potůčku podíval, zmerčil jsem jí. Stála tam, v celé své kráse, pod vysokými stromy, ryze přírodní, mechem porostlá, dřevěná studánka.

 

To vám štěknu, kamarádi, já jsem na studánku dočista zapomněl. Přitom je to jedna z nejkrásnějších brdských studánek. Zato na rybníček, ve kterém je po celý rok spousta bahýnka, a ve kterém rostou kytičky a spousta kapradí, na ten jsem nezapomněl. Zda je to tím, že bahýnko v rybníčku ták krásně voní, kdo ví.

 

Ale nebojte se, kamarádi. Jen co jsem byl voňavý, i ke studánce jsem se vydal. I přesto, že se veškerou vodičku ze studánky snažila v době mého láznění člobrdice vypít, stále bylo ve studánce dostatek vodičky, abych se z potůčku mohl napít i já. A vodička tu čeká i na tuláky a pocestné, kteří se vydají v mých stopách.