Třemšínská studna, CHKO Brdy

      

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5647467N, 13.7808881E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/jucohuvezu

Je to už mnoho let, co se udál tento příběh. Byl Velký pátek, den, kdy se prý na světě objevují poklady nevídané. Právě v tento den se jeden člobrda vypravil k Třemšínské studně pro vodu. Jaké však bylo jeho překvapení, když ve studni místo vody zmerčil zlaté pruty. To se ví, chvilku asi přemýšlel, má-li si poklad ze studny vzít. Snad osud tomu tak chtěl, že člobrda neodolal a opravdu si poklad ze studny vyzvedl. Jaké však bylo člobrdovo překvapení, když měl zlatý poklad v ruce. Jen chvilku se mohl pokladem kochat, když se mu najednou za zády objevil velký had se žhnoucíma očima. V tu chvíli se člobrda lekl, poklad upustil a pádil domů. Ještě dlouhou dobu se bál člobrda vydat na Třemšín. Ještě po dlouhou dobu se o pokladu z Třemšínské studny mluvilo.

 

Co je na tomto příběhu pravdy, to vám kamarádi neštěknu. Co vám však štěknout mohu je to, že sám jsem hada se žhnoucíma očima u Třemšínské studny nezmerčil. A to ani tentokrát, když jsem se k Třemšínské studni se ségruší a člobrdicí vypravil.

 

Byl krásný den a já jsem se toulal krásnými brdskými lesy. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Ptáčci mi do kroku pěli písně krásnější než krásné. Tento krásný jsem se toulal brdskými lesy a nic mne nemohlo zastavit.

 

Tlapkal jsem do táhlého kopce po zpevněné lesní cestě tempem tlapku mine. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Očadla si prohlížela les píď po pídi. Famfrňák si užíval omamnou vůni lesa. Ušadla byla zaposlouchaná do zpěvu kamarádů ptáčků i šumění větříčku ve větvích. I přesto, že mi všechny smysly říkaly, že je vše tak, jak být má, kebule jim to moc nevěřila. Pořád se mi v ní honila pověst, kterou mi člobrdice před pár dny četla.

 

Obezřetnější než obezřetný tlapkal jsem hlubokým lesem. Jen co jsem zmerčil měkoučkou lesní cestu, neodolal jsem a změnil jsem směr.

 

Pomalu mne tlapky nesly kupředu, stále za famfrňákem. Čím déle jsem tlapkal, tím hezčím lesem jsem protlapkával. Čím hezčím lesem jsem protlapkával, tím vykulenější očadla jsem měl. Prohlížel jsem si barevné keře, prohlížel jsem si rozkvetlé květiny. Merčil jsem kmeny stromů porostlé choroši. Z dálky jsem si prohlížel balvany porostlé mechem. Než jsem se nadál, dotlapkal jsem ke mne dobře známému pařezu. Dotlapkal jsem k pařezu, který mi oznámil, že už jen pár kroků mi chybí utlapkat a budu u Třemšínské studny.

 

To vám štěknu, kamarádi, jen co jsem pařez zmerčil, kožíšek jsem měl naježenější než naježený. I kámoš ježek by mi mohl závidět. Očadla jsem měl navrch kebule a ušadla byla našponovanější než kšandy. Pomalu, tempem tlapka tlapku sotva mine, tlapkal jsem dál ke svému cíli. Očadly jsem rejdil po okolí a hledal jsem bájného hada. Věděl jsem, že ho nespatřím. Ale za dobu toulání po Brdech moc dobře vím, že v Brdech je možné všechno. A co bych asi dělal, kdybych měl „štěstí“ a na bájného hada narazil?

 

Pomalu mne tlapky nesly hlouběji a hlouběji do lesa. Květiny jsem měl za chvostem, stejně jako jsem za chvostem nechal barevné keře. Najednou jsem tlapkal po měkoučké cestě ve stínu vysokých stromů. Najednou jsem tlapkal místem, kde jsem po pravé tlapce merčil jeden mladý stromek vedle mladého stromku. Najednou jsem dotlapkal do místa, kde se mladé stromky po mé pravé tlapce rozestoupily a přímo přede mnou, jen pár kroků ode mne, se objevila v celé své kráse Třemšínská studna.

 

To vám štěknu, kamarádi, jen co jsem Třemšínskou studnu zmerčil, radostí jsem si vyskočil. Široko daleko kolem studny se nic nezměnilo. A ani blízké okolí studny tomu nebylo výjimkou. Vše bylo na svém místě přesně tak, jak to pamatuji z výletů předešlých. U studny pěli kamarádi ptáčci písně krásnější než krásné. Kolem studny byla spousta lesních pěšinek. Ve studni bylo tolik vodičky, až jsem nestačil valit očadla. Poklad ani had na místě nebyli. Ti byli jen v knize pověstí.