Vyhlídkové místo, CHKO Brdy
Kraj: Středočeský
Okres: Příbram
GPS souřadnice: 49.5672294N, 13.7775106E
Odkaz do map: https://mapy.cz/s/malogumulo
Byl krásný den a já jsem se
toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Toulal jsem se
v jejich nejjižnější části ve Středočeském kraji, odkud je to už jen pár
kroků do kraje Plzeňského. Toulal jsem se místy, kam mnoho člobrdů nezavítá a to
i přesto, že podle mne je to ta nejkrásnější část Brd.
Tlapky mne nesly měkoučkou
pěšinou vedoucí napříč kobercem borůvčí. Kdykoli, kdy jsem udělal jen krůček
vedle, mne keříčky borůvčí polechtaly na bříšku. V tu chvíli jsem si vždy
radostí povyskočil a vrátil jsem se zpátky na pěšinu.
Tlapkal jsem si po měkoučké
pěšině a užíval jsem si každý krok. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa.
Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí.
Les, kterým jsem tlapkal, ták krásně voněl. A mne kebulí létala spousta
myšlenek.
Přemýšlel jsem nad tím, jak to tu
vypadalo kdysi dávno, než se z lesní cesty stala pěšina, po které mne
tlapky nesly. Přemýšlel jsem nad tím, jak to tu bude vypadat za pár let, kdy se
z pěšiny stane úzká pěšinka a vysoké borůvčí jí bude lemovat ze všech
stran. V tu dobu už budou pidi stromky z místní oplocenky veliké.
V tu dobu budou mladé stromky vysoké a budou dodávat místní přírodě
tajemné přítmí. Mechy budou všude, kam jen se ještě nedostaly. Pohltí pařezy a
snad i balvany, kterých je v okolí poskrovnu. V tu dobu budou dnešní
malá mraveniště obrovská a po místním lese budou pochodovat pilní mravenečci
v počtu nevídaném.
To a mnoho dalších myšlenek jsem
měl v kebuli, když se přede mnou les otevřel a já zmerčil mne ták dobře
známé kamenné moře, ve kterém občas roste břízka, jinde borovička. Napříč
kamenným mořem merčil jsem několik pěšinek, které vedly do pořádného kopce po
mé pravé tlapce.
Jen co jsem kopec po své pravé
tlapce zmerčil, hodil jsem očadlem po ségruši a člobrdici. Byly jen mrňousek za
mnou, tak jsem se protáhl, a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem zdolával
krpál po jedné ze sotva viditelných pěšinek vedoucích v kamenném moři.
Pomalu, tempem tlapka tlapku
mine, zdolával jsem krpál. Co chvilku jsem se zastavil u mladého stromku. Co
chvilku jsem se zastavil, abych zjistil, jak daleko je ode mne ségruše
s člobrdicí. Jen jednou jsem se zastavil, když v tu chvíli se kolem
mne prohnala ségruše a já jsem zjistil, že už to nejsem já, kdo vede naší smečku
vzhůru do výšin.
Jen co jsem zjistil, že je
ségruše přede mnou a člobrdice daleko za mnou, rozsvištěl jsem se jak
nejrychleji ještě mohu a jako jura jsem zdolal poslední metry krpálu. Po pár
rychlých krocích a několika dlouhých skocích jsem byl na úzké pěšině nad
kamenným mořem a svět mi ležel u tlapek.
V dáli ne moc daleké merčil
jsem Rožmitál pod Třemšínem. U tlapek mi leželo kamenné moře i hluboký brdský
les. V dáli daleké merčil jsem kopce a kopečky, merčil jsem hluboké brdské
lesy, pole i louky. Merčil jsem i horu vysokou, vyčnívající z hlubokých
brdských lesů. Snad jsem merčil i Tok, nejvyšší vrchol Brd. Ale kdo ví, třeba
to byl vrchol Toku podobný.
Byl jsem na místě krásnějším než
krásném. Byl jsem na vyhlídkovém místě, které většina člobrdů mine. A snad je
to tak i dobře. Protože takový klid, jako je tu nyní, se jen těžko jinde hledá.
A já si tu mohu v klidu odpočívat, baštit svačinky a nikdo mne neruší.
Tomu se říká kamarádi relax.
Komentáře
Okomentovat