Vyhlídkové místo, CHKO Brdy

    

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5672294N, 13.7775106E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/malogumulo

Byl krásný den a já jsem se toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Toulal jsem se v jejich nejjižnější části ve Středočeském kraji, odkud je to už jen pár kroků do kraje Plzeňského. Toulal jsem se místy, kam mnoho člobrdů nezavítá a to i přesto, že podle mne je to ta nejkrásnější část Brd.

 

Tlapky mne nesly měkoučkou pěšinou vedoucí napříč kobercem borůvčí. Kdykoli, kdy jsem udělal jen krůček vedle, mne keříčky borůvčí polechtaly na bříšku. V tu chvíli jsem si vždy radostí povyskočil a vrátil jsem se zpátky na pěšinu.

 

Tlapkal jsem si po měkoučké pěšině a užíval jsem si každý krok. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Les, kterým jsem tlapkal, ták krásně voněl. A mne kebulí létala spousta myšlenek.

 

Přemýšlel jsem nad tím, jak to tu vypadalo kdysi dávno, než se z lesní cesty stala pěšina, po které mne tlapky nesly. Přemýšlel jsem nad tím, jak to tu bude vypadat za pár let, kdy se z pěšiny stane úzká pěšinka a vysoké borůvčí jí bude lemovat ze všech stran. V tu dobu už budou pidi stromky z místní oplocenky veliké. V tu dobu budou mladé stromky vysoké a budou dodávat místní přírodě tajemné přítmí. Mechy budou všude, kam jen se ještě nedostaly. Pohltí pařezy a snad i balvany, kterých je v okolí poskrovnu. V tu dobu budou dnešní malá mraveniště obrovská a po místním lese budou pochodovat pilní mravenečci v počtu nevídaném.

 

To a mnoho dalších myšlenek jsem měl v kebuli, když se přede mnou les otevřel a já zmerčil mne ták dobře známé kamenné moře, ve kterém občas roste břízka, jinde borovička. Napříč kamenným mořem merčil jsem několik pěšinek, které vedly do pořádného kopce po mé pravé tlapce.

 

Jen co jsem kopec po své pravé tlapce zmerčil, hodil jsem očadlem po ségruši a člobrdici. Byly jen mrňousek za mnou, tak jsem se protáhl, a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem zdolával krpál po jedné ze sotva viditelných pěšinek vedoucích v kamenném moři.

 

Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, zdolával jsem krpál. Co chvilku jsem se zastavil u mladého stromku. Co chvilku jsem se zastavil, abych zjistil, jak daleko je ode mne ségruše s člobrdicí. Jen jednou jsem se zastavil, když v tu chvíli se kolem mne prohnala ségruše a já jsem zjistil, že už to nejsem já, kdo vede naší smečku vzhůru do výšin.

 

Jen co jsem zjistil, že je ségruše přede mnou a člobrdice daleko za mnou, rozsvištěl jsem se jak nejrychleji ještě mohu a jako jura jsem zdolal poslední metry krpálu. Po pár rychlých krocích a několika dlouhých skocích jsem byl na úzké pěšině nad kamenným mořem a svět mi ležel u tlapek.

 

V dáli ne moc daleké merčil jsem Rožmitál pod Třemšínem. U tlapek mi leželo kamenné moře i hluboký brdský les. V dáli daleké merčil jsem kopce a kopečky, merčil jsem hluboké brdské lesy, pole i louky. Merčil jsem i horu vysokou, vyčnívající z hlubokých brdských lesů. Snad jsem merčil i Tok, nejvyšší vrchol Brd. Ale kdo ví, třeba to byl vrchol Toku podobný.

 

Byl jsem na místě krásnějším než krásném. Byl jsem na vyhlídkovém místě, které většina člobrdů mine. A snad je to tak i dobře. Protože takový klid, jako je tu nyní, se jen těžko jinde hledá. A já si tu mohu v klidu odpočívat, baštit svačinky a nikdo mne neruší. Tomu se říká kamarádi relax.