Bývalé žulové lomy, PP Písecké hory

 

      

Kraj: Jihočeský

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.2908933N, 14.2318133E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/cujonakeru

Byl krásný den a já jsem se po boku taťuly a člobrdice toulal hlubokými lesy Píseckých hor. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který svými hřejivými paprsky zahříval zem. Lehký větřík příjemně vanul a krásně šuměl ve větvích. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Tento krásný den jsem se toulal pohádkovou přírodou a nic mne nemohlo zastavit.

 

Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě do táhlého kopečka. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké buky. Pod vysokými buky merčil jsem mezi listy pidi bučky, které se v celé své kráse teprve ukážou. Merčil jsem také mnoho rozkvetlých květin, merčil jsem spoustu balvanů a tajemných pěšinek.

 

Nejednu tajemnou pěšinku jsem prozkoumal, nejeden balvan jsem obsvištěl. Najednou, dodnes nevím proč, mne tlapky zanesly zpátky k člobrdici. Po boku člobrdice tlapkal jsem jen chvilku, když jsem na stromě merčil prazvláštní značku a pod ní nápis jezírko.

 

To se ví, jen co jsem nápis zmerčil, radostí jsem si povyskočil. Zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a vydal jsem se hledat další prazvláštní značku, která by mne měla zavést k jezírku.

 

Usvištěl jsem jen pár kroků a byl jsem u další značky. Svištěl jsem dál, kupředu, přímo za famfrňákem. Než jsem se nadál, potkal jsem další značku. A o mrňousek dál další. Mnoho prazvláštních značek jsem objevil, když jsem u jedné z nich zmerčil šipku ukazující mezi mladé jehličnaté stromky. V mžiku jsem změnil směr. Po pár rychlých krocích a několika dlouhých skocích, zmerčil jsem jen mrňousek přede mnou spoustu vodičky a za ní parádní skálu. Skočil jsem ještě jeden dlouhý skok. Najednou, z hloubi lesa, ozvalo se čvachtnutí. Za čvachtnutím ozvalo se šplouchání. Za šploucháním znělo lesem funění. Po tom všem ozvalo se praskání větví. A najednou bylo ticho.

 

Tichem lesa řítil jsem se zpátky k člobrdici. Mokrý skoro až za ušadly. Koupel to byla krátká. Toto byla má první koupel, které jsem do posledního chloupku litoval. Vodička byla ták studená, jak studenou jsem vodičku ještě nezažil. Kdybych býval do vodičky lezl opatrně, po namočení tlapky bych si koupání rozmyslel. Ale kdo mohl tušit, že bude vodička takhle studená? V tento krásný teplý den? Po tolika teplých dnech v řadě?

 

Když jsem se pořádně zahřál, mohl jsem zpomalit. Pomalu jsem se k vodičce vrátil a prohlédl jsem si bývalý lom v celé jeho kráse. Prohlížel jsem si skálu píď po pídi. Prohlížel jsem si malé balvany opodál. Protlapkal jsem mnoho pěšinek, ze kterých jsem měl lom jako na tlapce. Ale do vodičky, to už jsem se nevydal.

 

Když jsem měl lom v merku, když jsem byl vyfocen, štěklo mi, že opodál je ještě jeden lom. Moc dobře jsem si pamatoval super bájo mlaskavou, voňavoučkým bahýnkem tvořenou, kdysi velkou lesní cestu, která je dnes pouhou pěšinkou. Pěšinkou schovanou mezi keři, kterou objeví jen bystrý turista.

 

S bývalým lomem s extra studenou vodičkou jsem se moc rád rozloučil. Pomalu a jistě vrátil jsem se na zpevněnou lesní cestu. Utlapkal jsem jen pár kroků, když jsem objevil měkoučkou lesní cestu. Změnil jsem směr. Utlapkal jsem dalších pár kroků, když jsem dotlapkal k několika keřům. Skočil jsem pár dlouhých skoků a než se u mne objevila člobrdice s taťulou, už jsem se láznil v super bájo voňavoučkém a příjemně teplém bahýnku.

 

Vylázněný, zahalený v bahýnku, s člobrdicí po boku, vydal jsem se i k druhému lomu. Lomu krásnému, s tajemnými bahenními pěšinkami všude, kde není skála nebo vodička. Vydal jsem se k dalšímu lomu, kde se kdysi dávno těžila žula. Dnes je lom zaplavený. Koupat se v něm mohou asi jen ti největší otužilci. Ale i tak vydat se sem stojí za to. Je to moc krásné místo, které jen tak někdo neobjeví.