Pimonova sluj, PP Písecké hory

        

Kraj: Jihočeský

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.2943294N, 14.2252439E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/juhehotero

Byl krásný den a já jsem se po boku taťuly a člobrdice toulal Píseckými horami. Tlapkal jsem po měkoučkých lesních cestách, svištěl jsem po cestách zpevněných. Krok sun krok zkoumal jsem jednu tajemnou pěšinku za druhou. Zmerčil jsem mnoho zajímavých míst. Objevil jsem mnoho stop mých lesních kámošů. Zjistil jsem, že v Píseckých horách žijí mí kámoši divočáci, kámošky srnky se srnečky a srnčátky. Zjistil jsem také, že v hlubokých Píseckých horách mohu narazit i na kámoše jelena s laní a kolouškem, lišku s lišákem a liščátkami, našel jsem i stopy kámoše jezevce. Jen stopu kámoše rysa jsem neobjevil. Ale o jeho přítomnosti vypráví informační cedule a já jí v tomto věřím. Písecké hory jsou opravdu krásné a to by bylo, aby se tu kámošovi rysovi nelíbilo.

 

S kebulí plnou myšlenek tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě do táhlého kopečka. Přemýšlel jsem nad krásou přírody, přemýšlel jsem nad kámoši, užíval jsem si přítomnost taťuly a člobrdice. Nikam jsem nespěchal. Když jsem protlapkal mezi keři a ocitl se na rovince, kde jsem zmerčil parádní bučinu, tehdy jsem se posadil.

 

Takové překvapení, to jsem nečekal. Bučina hrála všemi barvami zelené. Kamarád Puňťa a větve buků, světlo a stíny, hrály fantastickou pohádku. Les proměnili v divadlo. A mne hra světel a stínů dokázala zastavit.

 

Dlouho jsem koukal na pohádkovou přírodu a nemohl se hnout. Objevil jsem místo nádherné a nevídané. Tlapky mne zanesly do pohádky pohádkovější než pohádkové. A ke všemu s těmi, které mám moc rád.

 

Chvilku jsem koukal na představení, chvilku jsem si užíval společnost taťuly a člobrdice. Najednou mne cosi zvedlo a vedlo mé kroky doprava, podél několika balvanů hlouběji a hlouběji do lesa. Bránit se krokům nemělo smysl. Vůbec to nešlo. A tak jsem obranu vzdal a nechal jsem se vést.

 

Tlapkal jsem nádhernou bučinou. Tlapkal jsem mezi světlem a stíny. Kochal jsem se všemi odstíny zelené. Utlapkal jsem jen pár korků, když se tlapky mé zastavily. Stál jsem před puknutou skálou, na kterou navazovalo mnoho balvanů. Vedle puknuté skály zmerčil jsem nápis Pimonova sluj.

 

To vám štěknu, kamarádi, snad samotný Pimon mne zval na návštěvu. Ale protože jsem velký kluk, musel jsem zůstat před slují. Snad Pimon chtěl, abych věděl, kde bydlí. Kdo ví. Ale takovéto překvapení, o tom se mi ani nesnilo. Aby mne samotný Pimon, dobrý duch Píseckých hor, ukázal, kde bydlí, to se povede jen málokomu.

 

Až se vydáte v mých stopách, kamarádi, mějte očadla, ušadla a snad i famfrňák v pohotovosti. Jen tehdy ucítíte omamnou vůni Píseckých hor. Jen tehdy si užijete pohádkovou přírodu. A kdo ví, třeba i vy dojdete k Pimonově sluji. Ale abyste jí našli, musíte mít i očadla na stopkách. Bez toho sluj nenajdete.