Srdce Píseckých hor, přírodní park Písecké hory

        

Kraj: Jihočeský

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.2899686N, 14.2106572E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/musohamocu

Bylo krásné ráno. Na obloze od samotného rozbřesku zářil kamarád Puňťa a tahal všechny chlupáče a člobrdy z postelí. Toto krásné ráno jsem se rozhodl vstát s kámoškami slepičkami a vyrazit na výlet. Chvilku mi trvalo, než jsem z postele dostat taťulu a člobrdici, ale povedlo se a já jsem lehce po sedmé hodině ranní vyskakoval z Toyoťáka před Píseckými horami a těšil jsem se na pořádný výlet.

 

Písecké hory byly jako z pohádky. Kamarád Puňťa svými paprsky dělal les krásnější než krásný. Paprsky posílal k zemi mezi větvemi buků, lipek a dalších listnatých stromů a na zpevněné lesní cestě se objevovaly zajímavé obrazy a obrazce.

 

Jen chvilku jsem tlapkal po zpevněné lesní cestě do hloubi Píseckých hor, když jsem dotlapkal k potůčku. Kolem potůčky kvetly květiny všech druhů a barev. Za potůčkem rostlo mnoho keřů, ze kterých kamarádi ptáčci pěli písně krásnější než krásné. A jak les voněl. To vám byla, kamarádi, fantazie.

 

Po malé koupeli, po malé bahenní lázni, vydal jsem se dál, do hloubi Píseckých hor. Chvilku jsem tlapkal po boku člobrdice, chvilku jsem tlapkal po boku taťuly a předváděl mu všechny kousky, které jsem se za všechny mé roky toulání naučil.

 

Učil jsem taťulu užívat si bahenních lázní. Štěkal jsem mu, kterou pěšinku může prozkoumat. Učil jsem ho, kde může vsvištět do lesa a kde se do lesa raději nevydávat. Učil jsem ho, jak ovonět člobrdici, abychom všichni voněli stejně. V zápalu učení taťuly všech mých tuláckých kousků, jsem se najednou ocitl na rozcestí a musel jsem vymyslet, kudy dál.

 

Mohl jsem se vydat doprava, kamsi skoro po rovince, po zpevněné lesní cestě. Mohl jsem se také vydat doleva, neznámi kam do kopečka, také po zpevněné lesní cestě. Mohl jsem se také vydat kamsi za taťulou, po sotva znatelné pěšince vedoucí mezi keře.

 

Když mi štěklo, že taťula zmizel kdesi mezi keři, bylo rozhodnuto. Utlapkal jsem jen pár kroků kupředu, přímo za famfrňákem. Dotlapkal jsem mezi keře, když v tom, najednou, zničehonic, vyrostlo přede mnou nevelké dřevěné srdce pod malinkou stříškou.

 

Byl jsem u samotného srdce Píseckých hor. Byl jsem na místě tak vzácném a ták milém. Byl jsem na místě, ke kterému mne tlapky zanesly, když jsem se vydal po stopách taťuly. Toho taťuly, kterého jsem cestou učil, jak má správně průzkumničit.

 

To vám štěknu, kamarádi,  tohle byl opravdu bájo výlet. I když, spíše než učení taťuly jsem se měl soustředit na průzkum. Jenže to jsem ještě nevěděl, že se s taťulou vydám na více než jeden výlet. A také jsem nevěděl, jak moc budu rád, že jsem taťulu naučil vše, co by správný průzkumník měl znát.