Studánka Merfánka, CHKO Brdy

         

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7044167N, 13.7770000E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nujudahefe

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal hlubokými brdskými lesy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky mi zahříval kožíšek. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Lesem se linula vůně typická pro toto roční období. Bylo cítit od paprsků kamaráda Puňti vyhřáté jehličí i vůně květin a bahýnka, které v lese vzniklo po nedávných deštích.

 

Příroda, kterou jsem se toulal, byla jako z pohádky. Nejen, že krásně voněla. Ve větvích příjemně šuměl větříček. Ptáčci pěli písně krásnější než krásné. Všude, kam jen očadlo, rostly vysoké stromy. Merčil jsem různé keře i květiny. Merčil jsem koberce mechu. V dáli ne moc daleké, v místě, kde byla zem zasypaná jehličím, zmerčil jsem klikatící se zelený pás se spoustou kapradí a prazvláštní travičkou, která roste jen na málo místech.

 

Jen co jsem zelený pruh uprostřed hlubokého lesa zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu. Svištěl jsem slalom mezi stromy, vyhýbal jsem se včelkám a motýlům. Přeskakoval jsem pařezy, obíhal jsem keříky. Než jsem se nadál, byl jsem u svého cíle a nestačil jsem valit očadla.

 

Stál jsem u zeleného pásu uprostřed lesa a očadla jsem měl navrch kebule. Famfrňák si užíval opojnou svěží vůni, kterou už dlouho nenavětřil. Očadla rejdila po okolí a prohlížela si zvláštní úkaz. Kebule přemýšlela nad zeleným pásem mezi stromy ták usilovně, že jsem si málem udělal na mozku uzel. A víte, kamarádi, na co jsem na místě přišel? Vůbec na nic.

 

Kde jen se vzala travička uprostřed jehličí, to mi neštěklo. Zato mi štěklo, že to musím zjistit. Nastavil jsem famfrňák, našponoval ušadla a očadla jsem měl na stopkách. Pomalu, krok sun krok, vydal jsem se podél travičky z kopečka.

 

Utlapkal jsem mnoho kroků, obtlapkal jsem mnoho stromů, když v tom mi travička zmizela kamsi. Ale byť se travička najednou ztratila, já jsem stále nevěděl, kde se na místě vzala. Proč rostla právě tady? Proč se klikatila mezi stromy? To mi bylo stále záhadou.

 

Vydal jsem se zpátky do kopečka. Protlapkal jsem místy mne moc dobře známými. Tlapkal jsem místy mne už neznámými. Čím déle jsem do kopečka tlapkal, tím byla travička vyšší a hustší. Čím vyšší a hustší travička byla, tím byl les svěžejší. Zničehonic jsem navětřil bájo vůni vodičky. A v tu samou chvíli jsem zmerčil dva slabé potůčky stékající se v jeden.

 

V místě, kde se ze dvou potůčků stává jeden, byly moc prima lázně. Jen co jsem je zmerčil, už jsem se láznil. Spokojeně jsem se rochnil v bahýnku a rozhlížel jsem se kolem sebe, když jsem si po své levé tlapce, mrňousek ode mne, všimnul malé dřevěné stříšky.

 

V mžiku jsem byl na všech čtyřech. V mžiku jsem se oklepal. Než bys pro kostičku doběhl, už jsem svištěl mezi stromy ke dřevěné chaloupce. Usvištěl jsem jen pár kroků, skočil jsem i dlouhý skok a byl jsem u ní. Byl jsem u krásné dřevěné chaloupky, pod kterou se ukrýval pramínek průzračné vodičky.

 

V lese hlubším než hlubokém objevil jsem další studánku. Objevil jsem studánku se s chutnou a osvěžující vodičkou.