Studánka Pod Mehelníkem, PP Písecké hory

     

  

Kraj: Jihočeský

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.2963494N, 14.2241728E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/hanukoseha

V tlapkách jsem měl mnoho kilometrů, v očadlech spoustu krásných míst. V ušadlech jsem slyšel zurčení větříčku ve větvích a písně krásnější než krásné, které mi do kroku pěli mí kamarádi ptáčci. Famfrňák si užíval omamnou vůni. Celé mé já si užívalo procházku pohádkovou přírodou a poslední chvilky na cestách s taťulou po boku.

 

Pomalu byl čas vrátit se dom. Ale co by to bylo za prochajdu, kdybych neobjevil nějaké krásné místečko, o kterém bych vám mohl štěknout? Vždyť to by nešlo. Rozhlédl jsem se proto kolem sebe, zorientoval jsem se a v mžiku jsem věděl, kudy dál.

 

Tlapkal jsem pomalu z prudkého kopečka, po měkoučké lesní cestě. Míjel jsem kameny, obtlapkával pařezy a pořádně jsem si prohlížel blízký mladý les. Měl jsem tušení, že nablízku by mohla být rodinka kámošů divočáků. Famfrňák mi jejich přítomnost oznamoval už dlouho. Ale očadla kámoše nezmerčila. Ani ušadla mi jejich přítomnost nepotvrdila. Ale kožíšek, ten byl zajedno s famfrňákem.

 

Protože se kožíšek nikdy nemýlí, zrychlil jsem krok. Nechtěl jsem kámoše vyrušit. Po několika krocích jsem zjistil, že svištím z kopečka rychlostí mi nevlastní a nevím jak zastavit. Tlapky mne nesly dál a dál. Byl jsem čím dál tím víc pod kopcem. Pomalu a jistě ztrácel jsem se z dohledu člobrdice, když se po mém boku objevila mne ták dobře známá pěšinka.

 

Uskočil jsem doleva a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem svištěl po pěšince. Svištěl jsem dál, do hloubi lesa a od tlapek se mi ozývalo mlaskání. Svištěl jsem pomaleji a pomaleji. Prosvištěl jsem kolem lavičky po levé tlapce, když se ozvalo čvachtnutí. V tu chvíli se celé mé já uložilo do trošky vodičky a spousty voňavého bahýnka.

 

Rochnil jsem se v bahýnku a užíval jsem si chvíli teď a tady jak nejlépe umím. Cítil jsem, jak mi bahýnko prostupuje kožíškem skoro až na kůži. Cítil jsem, jak začínám vonět omamnou vůní lesa. Přesně tou vůní, kterou voní mí kámoši divočáci a která je obvykle to jediné, co je v lese prozradí.

 

Vylázněný, vyvoněný, počkal jsem si na člobrdici. S člobrdicí po boku, s taťulou za chvostem, vydal jsem se po pěšince dál. Utlapkal jsem jen pár kroků a dotlapkal jsem ke spoustě květin. Z květin mi šla kebule kolem, ale i přesto jsem si všiml, že se v celé téhle kráse, za pařezem porostlým mechem, ukrývá pohádková chaloupka.

 

V pohádkové přírodě, za množstvím květin a pařezem porostlým mechem, zmerčil jsem stát, v celé její kráse, dřevěnou chaloupku. Zmerčil jsem chaloupku, ze které vytékala vodička. Jen mrňousek od chaloupky zmerčil jsem potůček.

 

Utlapkal jsem jen pár kroků, vytlapkal jsem od květin, když se přímo přede mnou objevily parádní lázně. Lázně svádějící k pořádnému láznění. Přímo přede mnou objevily se lázně, u kterých mi bylo hned jasné, že jimi člobrdice neprojde.

 

Co vám budu štěkat, kamarádi, průzkum studánky Pod Mehelníkem byl na mne a na taťulovi. Člobrdice jen z dálky pozorovala, jak si tohle krásné místo užíváme. Jen co měla hotových pár fotek, dostál jsem svému já. Šťastnější než šťastný naložil jsem se do lázně a zamaskoval jsem si bahýnkem i zbytky kožíšku, které do té doby láznění odolaly.