Studánka Pod Pleší, CHKO Brdy

 

        

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7075031N, 13.7669594E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/jusehutage

 

Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Společnost mi dělala ségruše i člobrdice. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, z korun stromů mi do kroku pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. S touto společností se mi tlapkalo, jedna radost.

 

Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě do táhlého kopečka hlubokým lesem. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem koberce mechu a spoustu pěšinek. Ze začátku jsem pěšinkám odolával, ale bylo jich na mne tolik, že jsem v jednu chvíli zjistil, že si jen tak svištím lesem a do kroku si spokojeně vrtím chvostem.

 

Svištěl jsem po pěšinkách do hloubi lesa. Hledal jsem stopy mých lesních kámošů. Objevil jsem stopy kámošky srnky i kámoše srnce. U obrovských voňavých lázní objevil jsem stopy kámošů divočáků se stopami malých selátek. Cestou zpátky k člobrdici jsem u borůvčí objevil i stopy kámošky lišky.

 

To vám štěknu, kamarádi, já měl takovou radost z místního života, že jen co jsem zkontroloval člobrdici, vrátil jsem se na pěšinky hledat další stopy mých lesních kámošů.

 

Chvilku jsem si svištěl po pěšinkách a hledal jsem další stopy mých lesních kámošů. Občas jsem se vrátil zpátky k člobrdici zkontrolovat, jak se jí prochajda líbí. Dnes už ani nevím, pokolikáté jsem se k člobrdici vydal. Moc dobře si však pamatuji, jak jsem vysvištěl z pěšinky na lesní cestu, zkontroloval jsem člobrdici a jen pár kroků přede mnou zmerčil jsem měkoučkou lesní cestu protkanou spoustou louží a loužiček.

 

To se ví, jen co jsem měl člobrdici v merku, zamával jsem jí chvostem na rozloučenou a už jsem svištěl kupředu rychlostí mi nevlastní. Chtěl jsem být u super bájo lesní cesty dřív, než jí člobrdice zmerčí.

 

Rychleji než rychle svištěl jsem kupředu. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnal sebemenší zatáčky. Tlapky mne nesly dál a dál, a než jsem se nadál, už jsem se láznil v první louži, na kterou jsem na měkoučké lesní cestě narazil.

 

Spokojeně jsem se rochnil v louži, užíval jsem si bahýnka. Čím více jsem se v louži rochnil, tím více les kolem mne voněl. Vůně to byla omamná. Z louže se mi moc nechtělo. Ale protože bylo louží na cestě tolik, s maskovaným kožíškem vydal jsem se dál.

 

Utlapkal jsem jen pár kroků a opět jsem se láznil. Další louží jsem jenom rychle prosvištěl. Tlapkal jsem hlouběji a hlouběji do lesa, užíval jsem si bahýnka v kožíšku i na tlapkách, když jsem zmerčil měkoučkou pěšinku vedoucí kamsi do borůvčí.

 

Na chvilku jsem změnil směr. Utlapkal jsem jen pár kroků, když v tom přímo přede mnou, u samotné pěšinky, vyrostl obrovský strom. Pod stromem zmerčil jsem stříšku. U stříšky objevil jsem potůček. A pod stříškou, to vám bylo něco. Pod stříškou zmerčil jsem spoustu malých pramínků, které se spojovaly v jeden. Pramínky tekly přes kořeny, protékaly mezi kameny. Pod stříškou zmerčil jsem krásnou pramínkovou kaskádu průzračné vodičky. Vodičky, která člobrdici moc moc chutnala.

 

V hlubokých brdských lesích, jen kousíček od lesní cesty plné bahýnka a loužiček, objevil jsem studánku Pod Pleší. Objevil jsem studánku nevídanou. Objevil jsem studánku, která rozhodně stojí za zmerčení.