Vrchol Kamenná, CHKO Brdy

         

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.6985978N, 13.7658128E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/poduvadeca

Byl krásný den a já jsem se toulal hlubokými brdskými lesy. Po boku ségruše a člobrdice tlapkal jsem cestou necestou a užíval jsem si nádherné počasí a omamnou vůni lesa, kterou ocení každý tulák toulající se po lese. Vždyť svěží letní vůně lesa, ta už se navětří jen málokdy. Ta vůně, když se teplo mísí s jehličím a vodičkou, ta se rok od roku hledá hůř a hůř. Proto, když už se objeví, mám z ní takovou radost, že z lesa jen nerad odcházím.

 

Pomalu a jistě tlapkal jsem lesem a užíval jsem si každý krok. Občas jsem se prosvištěl s kámošem motýlem, občas jsem se prosvištěl s kámoškou včelkou. Nikam jsem nespěchal. Jen jsem si užíval chvíli tady a teď. Užíval jsem si tu chvíli, o které jsem věděl, že se nikdy nezopakuje.

 

Tlapky mne nesly do táhlého kopečka a já jsem jim nebránil. Něco ve mne mi štěkalo, že mne i tentokrát donesou na místo nevídané. Na výběr jsem měl mnoho cest. Ale já si tlapkal tou svou a nenechal jsem se svést.

 

Po době delší než dlouhé opustil jsem zpevněnou lesní cestu. Táhlý kopeček jsem nechal za chvostem a vyměnil jsem ho za vydatné stoupání. Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, škrábal jsem se po měkoučké cestě plné bahýnka výš a výš. Užuž jsem si pod fousky poštěkával, že by mohla přijít rovinka. Dnes si štěkám, že jsem si to snad ani přát neměl.

 

Jen co jsem si pomyslel na rovinku, opravdu přišla. A já se musel zastavit. Les jsem měl jako na tlapce. Pod vysokými stromy merčil jsem koberce mechu i borůvčí. Merčil jsem spoustu lesních cest. Merčil jsem tolik bahenních lázní, o kolika se mi ani nesnilo. Merčil jsem také kameny, které byly rozesety po okolí.

 

Počkal jsem, až se ke mne připojí člobrdice a vyrazil jsem dál. Vyláznil jsem se v prvních lázních, které jsem potkal. Kotníky jsem si vyláznil i v lázních dalších. Vyzkoušel jsem mnoho lázní, prosvištěl jsem se po mnoha pěšinkách, když mne cesta má zavedla pod kopec, který přede mnou vyrostl ani nevím jak.

 

Pomalu a jistě vyrazil jsem do kopečka. Kopeček to nebyl velký, ale cesta na něj, ta stála za to. Všude byly kameny. Pěšinka vedla kamenným mořem, které už dávno zmizelo pod kobercem mechu a borůvčí. Byť jsem si dával velký pozor, kudy tlapkám, i tak se mi chvěla zem pod tlapkami. Ale já jsem se nevzdal. Pomalu jsem tlapkal výš a výš, až se najednou ze stoupání stala rovinka a já jsem se ocitl ve vysokém borůvčí, napříč kterým vedlo tolik pěšinek, že bych je nespočítal.

 

Mnoho pěšinek vedlo napříč borůvčím. Mnoho pěšinek vedlo z kopce dál. Mnoho pěšinek vedlo k ohništi. Ale jen jedna pěšinka vedla ke kovové tyči, ke které jsem se vydal i já.

 

Jen pár kroků jsem utlapkal a byl jsem u svého cíle. Jen pár kroků z chvějící se cesty mi stačilo k tomu, abych zdolal další vrchol. Byť to nebyla cesta snadná, stála za to. A já si mohu odškrtnout zdolání dalšího vrcholu. Tentokrát vrcholu Kamenná, na který se jednou moc rád vrátím.