Červený lom, CHKO Brdy

 

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram 

GPS souřadnice: 49.6497383N, 13.8042675E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/pusuvanoko

Den byl jako malovaný a stvořený pro pořádnou prochajdu. Puňťa byl na dovolené a oblohu okupovaly bílé naducané mráčky. Tento den jsem se proto rozhodl vyrazit na místo, které není ukryté v hlubokých lesích a na které bych pod dozorem kamaráda Puňti v teplých dnech vyrazit nemohl.

 

Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě a užíval jsem si každý krok. Poslouchal jsem zpěv kamarádů ptáčků. Poslouchal jsem šumění větříčku ve větvích. Větřil jsem omamnou vůni lesa. Pozoroval jsem mráčky poletující po obloze. Zkrátka užíval jsem si každý krok, kdy jsem se jen tak mohl toulat přírodou.

 

V tlapkách jsem měl spoustu kilometrů, v merku jsem měl spoustu krásných míst. Nyní už jsem si jen tak tlapkal po boku člobrdice a pod fousky jsem si poštěkával, jak moc krásný den je.

 

Tlapkal jsem do táhlého kopečka s mladým lesem po pravé tlapce a s mladými stromky a výhledem na vrcholky brdských lesů po tlapce levé. Občas jsem si skočil schladit bříško do potůčku tekoucím vedle lesní cesty, občas jsem se prosvištěl po boku kámoše motýlka či kámošky včelky. Užíval jsem si každý krok, když v tom, najednou, jen pár kroků přede mnou, objevilo se místo mne moc dobře známé. Zmerčil jsem místo, které je vidět z mnoha brdských vrcholů a cest. Zmerčil jsem místo cihlové barvy jen pár kroků přede mnou.

 

To se ví, neodolal jsem. Jen co jsem místo zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a v mžiku jsem svištěl kupředu s radostí a zvědavostí mi vlastní.

 

Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se vrtěl radostí a já svištěl kupředu a nic mne nemohlo zastavit. Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků, přeskočil jsem slabý potůček. Najednou jsem stál před plotem, který mne dělil od místa zářícího do dálky.

 

Stál jsem před Červeným lomem. Lomem, který jsem zmerčil mnohokrát. Ale k samotnému lomu, to mne tlapky často nezanesou. Snad je to tím, že se raději toulám hlubokými lesy, snad je to tím, že se snažím vyhnout cestám, kde jezdí kolista za kolistou a kudy občas projede i nějaké to auto, kdo ví. Ale i tak jsem moc rád, že jsem si po dlouhé době mohl prohlédnout lom v jeho blízkosti. Vždyť takový lom, ten se jen tak nezmerčí. Navíc je možné dotlapkat opravdu až k lomu, což se ne vždy a všude poštěstí.