Jahodová hora, CHKO Brdy

 

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram 

GPS souřadnice: 49.6283819N, 13.7976481E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/cetukuneca

Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který v hlubokém lese svými paprsky rozehrál hru světel a stínů a pohádkové Brdy udělal ještě pohádkovější. Puňťovi ve hře pomáhal i větříček, který šuměl ve větvích a zlehka je rozhoupával. V kobercích mechu pak stíny malovaly obrazy nevídané, kterými jednou proletěla včelka, jindy motýl.

 

Prochajda to byla parádní. Toulal jsem se po boku člobrdice voňavým lesem a nikam jsem nespěchal. Tlapky mne nesly chvíli po červené lesní cestě, jindy po měkoučké lesní cestě plné louží a loužiček. Místy jsem narazil i na místo, kde voda z loužiček vyschla a na cestách tak zbylo jen mlaskavé voňavé bahýnko.

 

Toulal jsem se brdskými lesy a nikam jsem nespěchal. Chvilku jsem tlapkal hlubokým lesem, kde rostl vysoký strom vedle vysokého stromu. Jindy jsem tlapkal mladým lesem, který za pár let možná i schová lesní cestu, po které mne tlapky nesly.

 

Tlapky mne nesly do táhlého kopečka a já jsem si užíval každý krok. Najednou se les kolem mne proměnil. Tentam byl vzrostlý les. Tentam byl mladý les. Nyní jsem tlapkal po měkoučké lesní cestě plné bahýnka a louží místy, kde mi po levé tlapce rostly pidi stromky a po tlapce pravé jsem měl oplocenku plnou mladých stromků.

 

Protlapkal jsem kolem oplocenky, protlapkal jsem zatáčkou. V místech, kde oplocenka skončila, zkřížila mi cestu pěšinka. Cestu mi zkřížila pěšinka posetá kamením, vedoucí kamsi do neznáma a ztrácející se v borůvčí.

 

Nedalo mi to. Jen co jsem pěšinku zmerčil, změnil jsem směr. Zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a vydal jsem se do neznáma. Utlapkal jsem mnoho kroků, prosvištěl jsem mnoha zatáčkami. Přeskočil jsem padlý strom, obsvištěl jsem pařez. Minul jsem mnoho balvanů. Najednou, ani nevím jak, stál jsem na skále pod mladou borovičkou a svět mi ležel u tlapek. V dáli daleké merčil jsem hluboké lesy. Merčil jsem mnoho kopců. Pode mnou byla spousta pěšinek a mnoho skalek. Všude rostlo borůvčí.

 

Stál jsem pod borovičkou, kochal jsem se výhledem, když se ke mne připojila člobrdice. Na chvilku se zastavila, snad jen aby mi pověděla, že jsem zdolal Jahodovou horu.

 

To vám štěknu, kamarádi, jen co mi člobrdice pověděla, že jsem zdolal Jahodou horu, hodil po ní výraz, kterým jsem se ptal, jestli se nemýlí. Světe, div se, opravdu si člobrdice stála za svým. Prý jsem opravdu zdolal Jahodovou horu.

 

Jak jsem štěkl mnohokrát, v Brdech je možné opravdu všechno. Třeba i to, že hora porostlá kobercem borůvčí, kde široko daleko není po jahodách ani památky, se jmenuje Jahodová hora. Ale kdo ví, třeba jednou se tu jahodový keřík objeví.