Křížek

        

Kraj: Jihočeský

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.4148000N, 13.8042200E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/cerovalame

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal po jižních Čechách. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými paprsky ohříval kožíšek. Po boku kamaráda Puňti pluly bílé naducané mráčky, které dělaly oblohu krásnější než krásnou. Vlahý větřík vanul, a co chvíli mi polaskal v kožíšku. Zkrátka den byl jako stvořený pro pořádnou procházku.

 

Tlapkal jsem po měkoučké cestě po boku ségruše a člobrdice. Za chvostem jsem měl les. Po levé i pravé tlapce jsem měl rozkvetlou louku. Uprostřed louky po pravé tlapce, merčil jsem mladý lesík a v něm vysoké štíhlé domky na nožičkách. Po levé tlapce merčil jsem uprostřed louky malý remízek.

 

Chvilku jsem si pomalu tlapkal, chvilku jsem dělal se ségruší psí kusy. Když jsem zjistil, že na rozkvetlé louce poletují včelky i motýli, když jsem se potkal s prvním čmeldou, rozhodl jsem se prosvištět po boku kámošů z hmyzí říše.

 

Svištěl po boku motýlů i včelek, svištěl jsem po rozkvetlé louce. Nic jsem neřešil. Nic jsem nehledal. Užíval jsem si chvíli tady a teď tak, jak to umím jen já. Když se mi zdálo, že jsem od člobrdice daleko, vracel jsem se zpátky. Chvilku jsem svištěl po boku člobrdice a během chvilky už jsem měl zase po boku kámoše z hmyzí říše.

 

Na louce, po které jsem svištěl, kvetla spousta květin. Kámoši z hmyzí říše měli plné sosáčky práce. Snažili se každou květinku opylovat. Snažili se z každé květinky vysát všechen nektar, který jen v ní byl. Travička na louce byla nevysoká. Měl jsem jí sotva po kotníky. Moc dobře jsem tak merčil, kdo se na louce pohybuje a co se na louce děje.

 

Než jsem se nadál, vysvištěl jsem kopeček. Stoupání bylo sotva znatelné, ale výhled z kopečka, ten byl nevídaný. Svět jsem měl z vrcholku jako na tlapce. Merčil jsem pole i louky. Merčil jsem kazatelny i posedy. Merčil jsem domečky na vysokých nohách. Merčil jsem mnoho cest. V dáli ne moc daleké, v místech, kde se potkávaly louky s poli, v místech, kde se všechny cesty křížily, zmerčil jsem místo krásné, mne moc dobře známé.

 

Jen co jsem místo zmerčil, vydal jsem se dál. Zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, rozloučil jsem se s kámoši z hmyzí říše, a vyrazil jsem na průzkum. Svištěl jsem z kopečka rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se vrtěl radostí a od tlapek se mi prášilo. Byl jsem zvědavější než zvědavý na změny, které se tu za dobu, kdy jsem tady nebyl, udály.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků a byl jsem na rozcestí. Všude kolem mne byly pole a louky. Všude kolem mne byly polní cesty. Přede mnou, na začátku louky, mezi dvěma cestami, stál v celé své kráse křížek. Vedle křížku merčil jsem mladý strom.

 

Prohlížel jsem si místo kousek po kousku. Rozhlížel jsem se kolem sebe. Snad jen krom toho, že stromek povyrostl  a na poli rostou jiné rostliny, se na místě nic nezměnilo. Příroda je tu stále moc krásná. Široko daleko nikde ani člobrdy. Takový malý ráj pro všechny milovníky přírody a chlupáče.