Památník Ivana Voronova, CHKO Brdy

 

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram 

GPS souřadnice: 49.6475964N, 13.8055725E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/pumejufogu

 

Den byl jako stvořený pro pořádnou prochajdu. Na obloze chvíli zářil kamarád Puňťa, ale než jsem si jeho společnost pořádně užil, po celé obloze se roztáhl bílý mrak. Trošku se ochladilo. Začal pofukovat větřík, který tento teplý den nejen krásně šuměl ve větvích, ale také mi příjemně ochlazoval kožíšek. Tento den jsem se toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy, zvědav, kam mne tlapky zanesou.

 

Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě skoro po rovince. Člobrdici jsem měl po boku. Nikam jsem nespěchal. Užíval jsem si chvíli tady a teď. Tlapkal jsem přírodou, kde jsem měl po pravé tlapce mladý les a po tlapce levé jsem merčil vysoko na brdské hřebeny.

 

Cesta mi šla krásně od tlapek. Co chvilku jsem se zastavil u kámošky včelky, která opilovávala květiny, které rostly podél cesty. Co chvilku jsem se prosvištěl po boku kámoše motýla, který svou přítomností krásně rozzářil místní les. Užuž jsem byl málem v hlubokém lese, když se po mé levé tlapce objevila tajemná pěšinka, vedoucí kamsi po kraji lesa.

 

To se ví, musel jsem zjistit, co to kamsi je. Musel jsem zjistit, kam tahle pěšinka vede. Vždyť pěšinka byla ták neobyčejná. Klikatila se mezi stromy, klikatila se mezi keři. Byla to ta nejklikatější pěšinka, kterou jsem za poslední dobu zmerčil.

 

Než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem tlapkal po pěšince. Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, postupoval jsem hlouběji a hlouběji do lesa. Po levé tlapce jsem stále merčil konec lesa. Po tlapce pravé, to byla jiná. Po tlapce pravé střídal vysoký strom vysoký strom. Pod stromy byla místa porostlá keři. Merčil jsem i koberečky borůvčí.

 

Tlapkal jsem hlouběji a hlouběji do lesa. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím zvědavější jsem byl. Čím zvědavější jsem byl, tím více famfrňák větřil, ušadla poslouchala zvuky lesa a očadla nevěděla, kam koukat dříve. Celé já bylo v pohotovosti. Celé já bylo napnuté jako kšandy. Celé mé já tlapky nesly hlouběji a hlouběji do lesa.

 

Utlapkal jsem mnoho kroků. Obtlapkal jsem mnoho stromů. Když v tom, najednou, za jedním z mnoha stromů zahlédl jsem spoustu kamenů. Zahlédl jsem kamennou věž a za ní hluboký les. Věž byla taktak silná, jako byl strom, který jí ode mne dělil. Utlapkal jsem další krok, když v tom, najednou, se mi věž ukázala v celé její kráse.

 

Jen pár kroků ode mne, merčil jsem parádní kamenný památník na nízkém kamenném podstavci. Na podstavci merčil jsem květiny, věnce i svíčky. Přímo přede mnou stál, v celé své kráse, památník postavený na počest Ivana Voronova, kapitána Rudé armády, jež tu 1. dubna 1945 padl.