Studánka Varta, CHKO Brdy

 

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram 

GPS souřadnice: 49.6286400N, 13.8020000E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/muzatecula

Byl krásný den a já jsem se s člobrdicí po boku toulal hlubokými lesy chráněné krajinné oblasti Brdy. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci z blízkých keřů a korun stromů ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který svými paprsky rozehrál hru světel a stínů. Letní větřík šuměl v korunách stromů a proplétal se mezi kmeny. Tento krásný den jsem se toulal pohádkovými Brdy.

 

Tlapkal jsem po jedné z mnoha cest cihlové barvy, kterých je v chráněné krajinné oblasti Brdy nespočet. Užíval jsem si kontrast mezi cihlovou barvou cesty a zelenými rostlinkami rostoucími podél cest. Občas jsem zmerčil rozkvetlou květinu, která kontrastu dodala ještě něco navíc.

 

Užíval jsem si každý krok, který jsem mohl utlapkat v pohádkové brdské přírodě. Spokojeně jsem si do kroku vrtěl chvostem, když v tom, najednou, dotlapkal jsem na rozcestí, kde jsem na jednom z mnoha stromů zmerčil prazvláštní obrázek.

 

To se ví, nedalo mi to. Krásná cesta v barvě cihlové nyní nehrála prim. Nyní se celé mé já snažilo přijít na to, co prazvláštní obrázek znamená. Ale na místě jsem nic nenašel. Jen o pár stromů dál se objevil obrázek další. A za dalším obrázkem jsem zmerčil další.

 

Dosud jsem spokojeně tlapkal po boku člobrdice. Nyní, když jsem merčil jeden prazvláštní obrázek za druhým, už jsem svištěl rychlostí mi nevlastní kupředu a snažil jsem se zjistit, co mají prazvláštní obrázky za význam.

 

Svištěl jsem do kopečka rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli. Chvost měl co dělat, aby mne udržel na všech čtyřech. Chvost musel nejen vyrovnávat zatáčky. Musel také vyrovnávat každý můj uskočený krok. A že jich bylo. Svištět po cestě plné kamení kamsi, to opravdu není vůbec snadné.

 

Ale já jsem se nevzdával. S každým novým prazvláštním obrázkem nakresleným na stromě jsem svištěl kupředu ještě urputněji než předtím. Cesta už se mi zdála nekonečnou. Ale já jsem se nevzdával. Kolik prazvláštních obrázků jsem cestou potkal, to vám, kamarádi, neštěknu. Kolik zatáček jsem prosvištěl, to také ne. Co vám ale štěknout mohu je to, že za jednou z mnoha zatáček objevil jsem znovu prazvláštní obrázek. Jenže tentokrát ho doplňovala šipka směřující doprava.

 

Jen co jsem šipku u obrázku zmerčil, změnil jsem směr. Zabočil jsem doprava. Kamenitou cestu vyměnil jsem za kamínkovou pěšinku. Jen co se mé tlapky kamínků dotkly, jen co jsem usvištěl několik málo kroků, jen co jsem prosvištěl první zatáčkou, musel jsem se zastavit.

 

Přímo přede mnou, jako mávnutím kouzelného proutku, stála malá dřevěná chaloupka. Před chaloupkou merčil jsem potůček. A pod chaloupkou? Tam se ukrýval pramínek průzračné vodičky. Vodičky, kterou člobrdice neochutnala, protože si zapomněla plecháček. A jak to tak bývá, zrovna u této krásné studánky žádný hrneček pro tuláky k dispozici nebyl.