Bývalá bouda u sv. Jana, CHKO Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram 

GPS souřadnice: 49.6547306N, 13.8350072E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/logabafasu

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice vydal do mých oblíbených Brd. Tlapkal jsem místy mne ták dobře známými. Užíval jsem si každý krok. Byl jsem zaposlouchaný do zpěvu kamarádů ptáčků, kteří pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Kožíšek mi zahříval svými paprsky kamarád Puňťa. A jak krásně les voněl, to vám byla, kamarádi, pohádka.

 

Tlapkal jsem po zpevněné cestě v barvě cihel a nemohl jsem se vynadívat. Barva cesty byla v dokonalém kontrastu s okolní přírodou. Zelený hluboký les podél cesty hrál všemi odstíny zelené. Mech, kapradí i tráva u cesty dodávaly místu kouzelnou atmosféru. A tu já jsem si užíval.

 

Tlapkal jsem místy mne ták dobře známými, hledal jsem loužičky, ve kterých bych smočil celé své já. Pozoroval jsem pěšinky vedoucí do hloubi lesa, hledal jsem stopy mých lesních kámošů. Nejednou jsem se vydal na průzkum pěšinky, abych zjistil, který můj kámoš po ní chodí dom. Nejednou pěšinkou jsem se vracel zpátky k člobrdici a chvost jsem si mohl radostí ukroutit. Vždyť jsem byl v mých oblíbených Brdech, na cestě ze všech brdských cest mi nejmilejší. To už by opravdu muselo být, abych si chvostem spokojeně nevrtěl.

 

Cesta mi utíkala, ani nevím jak. V tlapkách jsem měl kopeček a spoustu kilometrů. Plný sil jsem si tlapkal po rovince, když se ne moc daleko přede mnou, objevilo obrovské rozcestí. Jen co jsem rozcestí zmerčil, kopnul jsem do vrtule a vyrazil jsem kupředu.

 

Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle a nic mne nemohlo zastavit. Svištěl jsem dokonce ták rychle až se mi prášilo od tlapek a ušadla měla co dělat, aby se mi udržela na kebuli.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků a byl jsem na velikém rozcestí. Hodil jsem kebulí doprava, přimhouřil jsem očadla a pořádně jsem se zakoukal. To, co jsem zmerčil, mi dalo takovou radost do chvostu, že jsem si ho mohl ukroutit.

 

Po mé pravé tlapce, jen mrňousek od cihlové lesní cesty, zmerčil jsem zbytky zdí. Zmerčil jsem zbytky zdí, které kdysi dávno byly součástí lovecké boudy. Merčil jsem zbytky zdí, které se po mnoho let zmenšovaly a zmenšovaly. A nyní? Od mé poslední návštěvy se nezměnily. Jsou stále tak velké, jak je pamatuji. Dokonce i od větví jsou skoro uklizené. Nyní je místo opět snadno viditelné z lesní cesty. Nyní tohle místo snadno najde každý tulák, který se v mých stopách vypraví.