Kamenný kruh

  

Kraj: Jihočeský

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.4750300N, 13.9376100E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/pufuvemazo

 

Byl krásný den a já jsem měl toulavou. S člobrdicí po boku brázdil jsem jižní Čechy a nevěděl jsem, kam dřív. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, kolem kterého poletovaly tenké bílé mráčky. Příjemně teplý větřík pofukoval a laskal mi kožíšek. Příroda, kterou jsem tlapkal, ták krásně voněla. A jak krásné písně mi pěli do kroku kamarádi ptáčci. Tato procházka byla, milí kamarádi, jako z pohádky.

 

Tlapkal jsem po měkoučké cestě na hrázi rybníku. Všude po mé levé tlapce, kam jen očadlo pohlédlo, byla vodička. Na vodičce pluly kámošky kačenky a v dáli ne moc daleké merčil jsem i labutí rodinku. Přímo přede mnou merčil jsem les. Po pravé tlapce jsem měl louku, přes kterou protékal potůček a za potůčkem merčil jsem první člobrdí stavení.

 

Louka po mé pravé tlapce mne ták přitahovala, že mne ani nenapadlo smočit si kožíšek v rybníku. Něco mne k sobě táhlo, ale co to je, to jsem netušil. Tlapkal jsem proto kupředu, přímo za famfrňákem, s očadly, ušadly i famfrňákem v pohotovosti.

 

Utlapkal jsem mnoho kroků, přetlapkal jsem skoro celou hráz. Přede mnou jsem merčil mostek, na který mne však už tlapky nedonesly. Těsně před mostkem změnil jsem směr a rychleji než rychle sesvištěl jsem z kopečka po měkoučké cestě starší než staré. Než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem seděl na louce a valil jsem očadla.

 

Seděl na louce a nevěřil jsem vlastním očadlům. Jen pár kroků přede mnou merčil jsem obrovské kameny. Kameny byly hubené, ale také byly vysoké. Stály si bok po boku a tvořily záhadný kruh. Po mé levé tlapce, za vysokými kopřivami, zmerčil jsem sošku břichatého člobrdy.

 

Jak jsem tak seděl a prohlížel jsem si okolí a sošku, štěklo mi, koho to mám po boku. Štěklo mi, že po mém boku sedí samotný Buddha a přímo přede mnou je kamenný kruh, který kdysi dávno sloužil k různým rituálům.

 

Kdo ví, k rituálům možná slouží kruh i dnes. Ale to jsem nezjistil. Když jsem měl místo v merku, když jsem byl odpočatý, vrátil jsem se zpátky na lesní cestu a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem se čabil v rybníku. Dlouho jsem odolával pokušení smočit celé sví já, ale nakonec jsem přeci jen s radostí podlehl.