Kobylí hlava, CHKO Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram 

GPS souřadnice: 49.5865706N, 13.7776239E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/labaluhobo

 

Byl krásný letní den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice, a pod dohledem kamaráda Puňti, toulal hlubokými brdskými lesy. Les, kterým jsem tlapkal, krásně voněl po dešti. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl ve větvích. Ptáčci pěli písně krásnější než krásné. Po boku Puňti na obloze poletovaly bílé naducané mráčky. Toulat se v tento krásný den byla opravdu radost. Nikam jsem nespěchal. Pomalu a jistě držel jsem krok se ségruší a důkladně si prohlížel přírodu, jejíž jsem byl součástí.

 

Merčil jsem vysoké stromy, merčil jsem koberce borůvčí. Merčil jsem tlející pařezy porostlé mechem a houbičkami. Merčil jsem pidi stromky, jejichž špičky pomalu, ale jistě, stoupají vedle malých borůvkových keříků vzhůru k obloze.

 

Tlapkal jsem nádhernou přírodou, tlapkal jsem hlubokým lesem. Než jsem se nadál, hluboký les skončil. Tlapky mne donesly na místo, kde ještě nedávno hluboký les byl. Dnes v místě po vysokých stromech zůstaly pouze pařezy. Pařezy, které dají domov mým kamarádům broučkům a jiným breberkám z hmyzí říše.

 

Pomalu jsem tlapkal místem, kde ještě nedávno byl hluboký les. Představoval jsem si, jak bude toto místo za pár let vypadat. Přemýšlel jsem, kolik tu asi vyroste mravenišť. Přemýšlel jsem, za kolika druhy broučků se budu moci zastavit na kus štěku. Přemýšlel jsem nad tím, kolik ptáčků se sem za mými kamarády z hmyzí říše nastěhuje.

 

Kebulí mi létala myšlenka za myšlenkou. Myšlenky létaly ták rychle, že jsem si málem ani nevšiml, že les neles skončil. Málem jsem si nevšiml, že tlapkám po měkoučké lesní cestě mezi keříky borůvčí a mladými rozčepýřenými stromky. Málem jsem si nevšiml pěšinky, která vedla kamsi.

 

Jen co jsem si pěšinky všimnul, byl jsem opět ve svém kožíšku. Myšlenky jsem nechal koňovi, přeci jen má větší kebuli, a začal jsem se soustředit na průzkum. Kopnul jsem do vrtule a v mžiku jsem svištěl s lehkostí mi nevlastní po pěšince ve vysokém borůvčí, jehož větvičky mi šimraly na bříšku.

 

Svištěl jsem rychleji než rychle do sotva znatelného kopečka. Svištěl jsem s radostí mi vlastní, rozdováděný šimráním. Usvištěl jsem mnoho kroků, prosvištěl jsem kolem oplocenky, kterou již dávno vzal čas. Než jsem se nadál, vyrostla přede mnou vysoká tyč. Pod tyčí objevil jsem kámen, který mi oznámil, že jsem na vrcholu.

 

To vám štěknu, kamarádi, zdolal jsem vrchol ták snadno, jako se mi povede málokdy. Snad kdyby nebylo kovové tyče, asi bych ani nezjistil, že jsem vrchol zdolal. Ale to největší překvapení mne čekalo, když mi člobrdice prozradila, jak se vrchol jmenuje. Prý jsem zdolal Kobylí hlavu.

 

Když mi název člobrdice říkala, musel jsem se usmát. Já si jen tak od cesty myslím na koně a jeho kebuli a nakonec jí vlastně zdolám. To se mi povede jen málokdy.