Pod Kubátovou horou

  

Kraj: Středočeský

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.4777192N, 13.9166203E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/cecazapunu

 

Byl krásný slunečný den a já jsem se toulal po jižních Čechách. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky mi zahříval kožíšek. Vlahý větřík zlehka vanul. Z lesa po mé levé tlapce, ozýval se zpěv kamarádů ptáčků, kteří mi do kroku pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí.

 

Tlapkal jsem po boku člobrdice po měkoučké cestě mezi polem a lesem. Nad polem merčil jsem, jak si kamarád Puňťa hraje na schovávanou s bílými naducanými mráčky. Za polem merčil jsem les. Mezi poli merčil jsem remízky, na kterých vždy rostl strom, který dělal z lánů polí neobyčejnou přírodu.

 

Po levé tlapce měl jsem les, do kterého vedlo mnoho pěšinek. Pěšinka střídala pěšinku, stejně jako vysoký strom střídal vysoký strom. Pod vysokými stromy merčil jsem maliní i ostružiní a spoustu dalších keřů a květin. Já jsem však všem pěšinkám odolal. Pomalu jsem tlapkal po boku člobrdice a kochal jsem se místní přírodou.

 

Tlapka střídala tlapku a já jsem zdolával kilometr za kilometrem. Přírody, kterou jsem protlapkával, jsem se nemohl nabažit. Kopečky byly všude, kam jen jsem se podíval. Pole a lesy doplňovaly louky. Příroda tu byla ták neobyčejná.

 

Než jsem se nadál, měkoučká cesta skončila. Já jsem se ocitl na rozcestí a musel jsem se rozhodnout, kudy dál. Mohl jsem tlapkat doprava, do mírného kopečka po zpevněné cestě a za zatáčkou zmizet kdesi. Mohl jsem také tlapkat z mírného kopečka po zpevněné cestě a po pár krocích dotlapkat do míst, kde bych měl po levé tlapce les a po pravé tlapce pole.

 

To se ví, neodolal jsem. Příroda, kterou jsem dotlapkal na rozcestí byla neobyčejná. A stejnou neobyčejnou přírodu jsem merčil jen o mrňousek dál, po mé levé tlapce. V mžiku tak bylo rozhodnuto. V mžiku jsem věděl, kudy dál.

 

Vydal jsem se doleva, po zpevněné cestě. Tlapkal jsem vedle člobrdice a dával pozor, jestli nejede auto. Cesta mi šla krásně od tlapek a než jsem se nadál, byl jsem na rozcestí. Hodil jsem očadlem na rozcestník a to, co jsem zmerčil, mne přimělo se posadit.

 

Seděl jsem na rozcestí a valil jsem očadla. Vedle stromu s rozcestníkem zmerčil jsem další strom. Mezi stromy zmerčil jsem nevelký křížek. Na stromě s rozcestníkem, po levé straně od křížku, zmerčil jsem spoustu hodin a budíků.

 

Jak jsem tak seděl a valil jsem očadla, zpoza chvostu zaslechl jsem kolisty, jak se smějí, koukají na mne, a jak o mne říkají, že jsem hovado. Nevím nevím, kamarádi, co si o kolistech myslet mám. Abych štěknul pravdu, už mne člobrdové srovnávali s různými zvířátky. Když jsem byl ještě malý kluk, děti mne označili za medvěda. Je pravda, že já byl malý a děti nebyly o moc větší. Také mne jeden pán označil jako polokoně. Ale u něj vím, že to nemyslel vážně. I když, jeho sviště bych na hřbetě v mém mladém věku snadno povozil. Ale že mne dospělý kolista jen tak nazve hovadem, to mi kebule nebere.

 

Na kolistu, který určitě nebyl nejostřejší pastelka v penále, jsem nezapomněl. Stejně jako jsem dodnes nezapomněl na místo, kde se zastavil čas. Rozcestí Pod Kubátovou horou je malé, opravdu zajímavé místo. Až budete někde nablízku, nezapomeňte se tu zastavit.