Prameniště Vlčavy, CHKO Brdy

 

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram 

GPS souřadnice: 49.5915208N, 13.7723647E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/mogabatane

 

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě a schovával jsem se před hřejivými paprsky kamaráda Puňti, které mi kožíšek rozpalovali víc, než bych si přál.

 

Tlapky mne nesly po rovince voňavým lesem. Ušadla poslouchala zpěv kamarádů ptáčků, kteří pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Famfrňák si užíval vůni lesa. Očadla se rozhlížela po okolí. Všude, kam jen očadla pohlédla, merčil jsem hluboký les. Vysoký strom tu rostl vedle vysokého stromu. Pod stromy merčil jsem pařezy porostlé mechem a houbičkami, koberce borůvčí i heboučké mechové polštářky. I kožíšek si tu přišel na své. Každou chvilku jsem míjel potůček a koupeli jsem nikdy neodolal.

 

Cesta mi šla krásně od tlapek. Protlapkal jsem několik rozcestí. Mnohokrát jsem změnil směr. Najednou, dodnes nevím jak, jsem se ocitl na zpevněné lesní cestě, která se klikatila hustým lesem. Vysoké stromy jsem podél cesty nezmerčil. Zato mladé stromky, ty tu dělaly ták hustý porost, že jsem nemohl prozkoumat ani jednu z mnoha pěšinek, které jsem cestou míjel.

 

Ale jedno mi množství pěšinek prozradilo. Tlapkal jsem lesem živějším než živým. Tlapkal jsem lesem, kde bydlí spousta mých lesních kámošů. Bok po boku tu bydlí kámoši divočáci i kámošky srnky. K tomu bych se nedivil, kdyby někdo blízko pobývala i bystrá liška.

 

Představoval jsem si místní kámoše, kteří tu určitě bydlí. Hledal jsem jejich stopy. Tlapky mne nesly dál a dál a než jsem se nadál, po mé pravé tlapce, za hlubokou škarpou, objevila se cedule větší než velká, která mne ták vylekala, až jsem se posadil.

 

To se ví, jen co jsem zjistil, že mi žádné nebezpečí nehrozí, zase jsem se postavil. Vím, kdybych koukal, kam tlapkám, nikdy bych se nelekl. Ale copak to jde, soustředit se na okolí v takhle krásné přírodě? A to navíc tehdy, když má jeden očadla, ušadla i famfrňák v pohotovosti a snaží se zjistit, který z lesních kámošů kterou pěšinkou tlapká dom?

 

Jen co jsem se vzpamatoval, přeskočil jsem škarpu. Co je na ceduli psáno jsem zjistit musel. Jaké však bylo mé překvapení, když se mé tlapky dotkly země a očadla se rozhlédla kolem.

 

Přede mnou i za mnou tekly potůčky průzračné vodičky. A jak krásně zurčely. Po levé tlapce zmerčil jsem kamenný mostek. Za cedulí zmerčil jsem obrovský strom. Na ceduli zmerčil jsem tolik písmenek, že jsem musel štěknout člobrdici, aby mi je přečetla.

 

To, co mi člobrdice četla, to mne opět posadilo. Na ceduli bylo psáno, že jsem objevil prameniště říčky Vlčavy. Cedule mi také prozradila, že říčka Vlčava nemá pouze jeden pramen, ale že pramení soutokem několika menších pramínků. Pramínků, které se stékaly přímo u mých tlapek.

 

Poprvé po mnoha letech jsem objevil prameniště mé oblíbené říčky. Objevil jsem prameniště říčky, která se klikati hlubokými brdskými lesy a ještě mnohem dál. Zatím jsem nenašel místo, kde by říčka Vlčava byla hluboká. Vždy jsem si v této říčce smočil maximálně bříško. A i to je co štěknout. Ale i přesto se k Vlčavě moc rád vracím. Jak je mělká, tak je vidět na dno. Vodička v říčce je průzračná a příroda, kterou říčka teče, je ták pohádková, že by byla škoda se Vlčavou nebrodit.