Roubenka, CHKO Brdy

 

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram 

GPS souřadnice: 49.5912381N, 13.7740422E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/gujovagoja

 

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými paprsky zahříval kožíšek. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Les, kterým jsem tlapkal, ták krásně voněl. A jak krásně šuměl větříček ve větvích stromů. To vám byla, kamarádi, pohádka.

 

Tlapky mne nesly po zpevněné lesní cestě kupředu, přímo za famfrňákem. Tlapkal jsem z mírného kopečka lesem hlubším než hlubokým. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Nebyly to však stromy statné. Byly to stromy vysoké a hubené. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly mladé stromy, které jsou tak akorát staré, aby utvořily hluboký les. Les, který dává domov mým lesním kámošům a kámošům z ptačí říše. Les, ve kterém je mnoho pěšinek, ale žádná pěšinka, kterou bych mohl prozkoumat.

 

Krásným mladým hlubokým lesem mne nesly tlapky dál a dál. Mezi lesní cestou a hlubokým lesem tekla potůčkem vodička, která nemá pramínek. Tyto potůčky vznikají po deštích, když vodička stéká z kopců. To se ví, občas jsem přetlapkal i potůček, který nevysychá. Ale těch je v tomto koutě hlubokého lesa poskrovnu.

 

Toulal jsem se tempem tlapka tlapku mine. Prohlížel jsem si své nejbližší okolí. Nikam jsem nespěchal. Chtěl jsem si užít chvíli tady a teď. Chtěl jsem si užít každý krok. Dodnes nevím, co se stalo, ale jak jsem si tak užíval každý krok pohádkovou přírodou, najednou jsem zjistil, že svištím s lehkostí mi nevlastní rychlostí mi vlastní po boku ségruše neznámo kam.

 

Svištěl jsem kupředu a od tlapek se mi prášilo. Stromy kolem mne se mi zdály rozmazané. Svištěl jsem dál a nic mne nemohlo zastavit. Prosvištěl jsem přes rozcestí. Najednou jsem měl co dělat, abych zastavil.

 

Na malém plácku přímo přede mnou, v místě, kde se potkává několik cest, uprostřed brdských lesů, jen pár kroků ode mne, zmerčil jsem perníkovou chaloupku. Stála tam, v celé své kráse, s přístavkem, na kterém se podepsal zub času.

 

To vám štěknu, kamarádi, jak jsem perníkovou chaloupku s pobořeným přístavkem zmerčil, vzpomněl jsem si na čarodějnici. Vím, čarodějnice neexistují. Jenže ... V hlubokých brdských lesích je, jak už moc dobře vím, možné úplně všechno. Tak proč bych nemohl objevit perníkovou chaloupku i s čarodějnicí?

 

Pomalu a jistě se ke mne blížila člobrdice. Nezdálo se mi, že by chtěla zastavit. Štěkal jsem si pod fousky, zda je možné, aby člobrdice chaloupku neviděla. Pak mi opět proletělo kebulí, že v Brdech je možné všechno. Co jsem měl dělat?

 

Zhluboka jsem se nadechl. Vypnul jsem hruď. Ušadla, očadla i famfrňák jsem uvedl do pohotovosti. Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, vydal jsem se kupředu. Čím blíže chaloupce jsem byl, tím pomaleji jsem tlapkal. Čím pomaleji jsem tlapkal, tím přikrčenější jsem byl. Užuž jsem byl skoro u chaloupky, když se odkudsi z mého nitra ozval hlásek, který se chaloupky ptal, zda v ní někdo nepřebývá. Ale odpověď z chaloupky nepřišla.

 

Pomalu jsem tlapkal blíž a blíž k chaloupce. Už jsem byl skoro před chaloupkou. Už jen krůček mi chyběl a byl bych byl před vchodem. Jenže tu se zpoza chaloupky z pravé strany vyřítila černá koule a hlasitě štěkla.

 

Leknutím jsem se posadil. Jak jsem tak seděl, zmerčil jsem bílý opečovávaný chrup. Zmerčil jsem i dva žhavé uhlíky. Zmerčil jsem velkou černou kouli s úsměvem od ušadla k ušadlu. Zmerčil jsem ségruši v celé její kráse, jak si ze mne dělá legrandu.

 

To vám štěknu, kamarádi, jen co jsem ségruši zmerčil, měl jsem co dělat, abych jí nekousnul. Vždyť ta rampepurdice rampepurďácká mne ták vyděsila. Psice jedna chlupatá si vůbec neuvědomuje, že v chaloupce opravdu může někdo být.

 

Jak už asi tušíte, v chaloupce nikdo nebyl. Posezení před chaloupkou vybízelo všechny pocestné odpočinku. A já jsem se přemlouvat nenechal. Pořádnou sváču jsem si zasloužil. A to nejen pro mou opatrnost, ale i proto, že jsem byl na ségruši hodný.

 

A až se vy, kamarádi, vydáte v mých stopách k pohádkové chaloupce, bát se nemusíte. Po čarodějnici není široko daleko ani vidu, ani slechu. Jen Roubenka, tak se chaloupka jmenuje, opravdu vypadá, jako by byla z perníku.