Smyslov

 

Kraj: Jihočeský

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.4188969N, 13.8078186E 

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/futamupoce

Byl krásný den a já jsem po boku ségruše a člobrdice brázdil jižní Čechy. Kožíšek mi z oblohy vyhříval kamarád Puňťa. Občas mi kožíšek počechral slabý větřík. Kolem Puňti poletovaly bílé mráčky. Příroda krásně voněla. A jak teploučká byla polní cesta, to vám byla, kamarádi, pohádka.

 

Tlapkal jsem nádhernou přírodou se ségruší po boku. Člobrdice šla kousek za mnou a pořád něco fotila. Tu fotila kytku, jinde fotila kámoše motýla. Mnohokrát se snažila vyfotit kámoše čmeldu, ale ten nebyl na člobrdici vůbec zvědavý. Vždy, když čmelda zmerčil, že si ho chce člobrdice vyfotit, roztáhl křídla a odletěl.

 

Když člobrdice honbu za fotkami ukončila, vyrazil jsem kupředu. Zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a příroda kolem mne mi byla malá. Svištěl jsem kupředu, hezky za famfrňákem, cestou necestou. Neřešil jsem, kudy svištím. Byl jsem moc rád, že si mohu jen tak svištět a užívat si toulku tak, jak to umím jen já.

 

Svištěl jsem po měkoučkých cestách, svištěl jsem vysokou travičkou podél cest. Do vysoké travičky dál od cesty jsem se nevydával. Moc dobře jsem věděl, že bych mohl narazit na místního kámoše s mláďátky a to já bych tuze nerad. Svištěl jsem proto jen tam, kde jsem tušil, že nikoho, krom kámošů z hmyzí říše, nepotkám.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, v tlapkách jsem měl mnoho kilometrů. V merku jsem měl pole i louky. Za chvostem jsem měl lesy i rybníky. Svištěl jsem si po úzké cestě ve stínu vysokých stromů, když les po mé pravé tlapce skončil a nahradila ho super bájo zelená vodička se spoustou větví u břehu.

 

To se ví, jen co jsem větve ve vodičce zmerčil, už jsem byl mokrý. Musel jsem přeci větve z vodičky vytahat. Kdybyste věděli, jak krásně voněly. A jak voněla vodička. To vám byla, kamarádi, fantazie.

 

Když jsem měl větve z rybníku venku, když jsem zmerčil člobrdici, vydal jsem se ovonět i jí. Ne, že by byla nadšená. Dokonce po mé spršce i trošku zezelenala. Ale když viděla mou radost, zlobit se nemohla. A také přeci nebyl důvod, proč by se zlobit měla. Nebo snad ne? Co myslíte, kamarádi?

 

Se zelenou člobrdicí za chvostem, se ségruší po boku, vyrazil jsem dál. Rybníček byl vyčištěn a já jsem mohl svištět po hrázi rybníku nádhernou přírodou. Než jsem se nadál, svištěl jsem alejí mladých stromů. Po pár krocích ale nebylo po aleji ani památky. Jen co alej skončila, objevil se po mé pravé tlapce rybník. Rybník s průzračně čistou vodičkou svádějící ke koupeli.

 

To se ví, neodolal jsem. Jen co jsem průzračně modrou vodičku zmerčil, už jsem se v ní čabil. Rybník nebyl nejhlubší. Plavat se v něm nedalo. Ale procházka vodičkou, ta byla bájo.

 

Po pár krocích dotlapkal jsem k lávce vedoucí na malý ostrůvek. Jen co jsem lávku zmerčil, byl jsem z vodičky venku a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem byl na ostrůvku. Byl jsem na ostrůvku, kde všude kolem mne byla vodička. Merčil jsem vodičku i kachny, merčil jsem lesy v dáli daleké. Merčil jsem silo a dřevěnou chaloupku na protějším břehu. Merčil jsem kapry plující u hladiny.

 

U rybníku Smyslov jsem se chvilku zdržel. Musel jsem se vykoupat, musel jsem ho prozkoumat. Nakonec jsem ho skoro celý obtlapkal. A víte, co jsem zjistil? Že rybník Smyslov je jeden z nejkrásnějších rybníků, které jsem kdy objevil.