Vlčava, CHKO Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram 

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/bobakofepe

 

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal hlubokými lesy mé oblíbené chráněné krajinné oblasti Brdy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými paprsky zahříval kožíšek. Kolem Puňti pluly bílé naducané mráčky, které si z Puňti dělaly legraci a občas ho schovaly. Les, kterým jsem tlapkal, ták krásně voněl. Kamarádi ptáčci mi zpívali do kroku písně krásnější než krásné. I slabý větřík slabě šuměl v korunách stromů. Tento krásný den se mi tlapkalo, jedna radost.

 

Tlapkal jsem tempem tlapka tlapku mine po zpevněné lesní cestě z táhlého kopečka. Nikam jsem nespěchal. Užíval jsem si chvíli tady a teď a čas jsem nechal jen tak plynout. Byl jsem moc rád, že se mohu toulat. Byl jsem moc rád, že neprší a není až takové horko, že bych byl musel zůstat doma. Byl jsem moc rád, že mi počasí vyšlo a že mám po boku holky, se kterými se mi tlapká, jedna radost.

 

Šťastně jsem si vrtěl chvostem, potichu jsem rozjímal. Tlapky mne pronesly zatáčkou, za kterou má ušadla zaslechla slabé zurčení vodičky. V tu chvíli byly mé myšlenky tatam. Zaposlouchal jsem se do zvuků lesa a světe, div se, opravdu jsem z dálky ne moc daleké slyšel zurčení vodičky.

 

Jen co jsem si byl naprosto jist, že slyším vodičku, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou. Kopnul jsem do vrtule a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu. Svištěl jsem z kopečka slalom mezi stromy. Od tlapek mi odlétalo jehličí a chvost měl co dělat, aby vyrovnal zatáčky. Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle a nic mne nemohlo zastavit.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků. Obsvištěl jsem mnoho stromů. Prosvištěl jsem mnoho zatáček. Najednou se do hlubokého lesa ozvalo čvachtnutí. V tu chvíli se mé tlapky dotkly průzračné vodičky.

 

Stál jsem ve vodičce a rozhlížel se kolem sebe. Merčil jsem kopec po mé pravé tlapce. Merčil jsem klesání po tlapce levé. Merčil jsem vysoké stromy široko daleko. Merčil jsem koberečky mechu i borůvčí. Merčil jsem trsy kapradí. Merčil jsem, jak se vší tou nádherou klikatí nehluboká říčka Vlčava.

 

Pomalu jsem tlapkal říčkou dál, hezky po proudu. Z říčního koryta jsem si prohlížel kořeny i tajemná zákoutí pod stromy. Prohlížel jsem si místa vymletá vysokou vodou. Přetlapkával jsem hráze, které si tu postavili mí kámoši.

 

Tlapkal jsem nehlubokou říčkou a pod fousky jsem si poštěkával, jak je u nás krásně. Protlapkal jsem mnoho míst, kde se Vlčava rozdělila. Protlapkal jsem mnoho míst, kde se pramínky spojovaly v jeden. Užil jsem si parádní výlet. A kdo ví, kdybych mohl tlapkat dál, snad bych tak i učinil. Ale v lese hlubším než hlubokém, v místě, kde vysoké stromy nahradila houština mladých rozčepýřených stromků, jsem musel koryto říčky Vlčavy opustit.