Hradiště, CHKO Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6648906N, 13.8507939E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/pesufopopa

Byl krásný den, který sváděl k toulání. Mne moc přemlouvat nemusel. Jen co jsem otevřel očadla a spatřil zářit Puňťu na obloze, byl můj denní program jasný. Věděl jsem, že se prosvištím mými oblíbenými Brdy. A že si tento denní cíl nedám rozmluvit, bylo člobrdici jasné hned, co zmerčila můj radostný výraz.

 

S radostí mi vlastní vyskočil jsem z Toyoťáka na parkovišti v Nepomuku. Jako jura vysvištěl jsem kopeček, který se mi mnohdy zdá dlouhý. Jako mladík prosvištěl jsem mnoho rozcestí. A jako tulák první kategorie jsem se ocitl na rozcestí mi ták blízkém.

 

Stál jsem na rozcestí na zpevněné lesní cestě a čekal jsem na člobrdici. Po jejím boku, a po boku ségruše, změnil jsem směr. Zpevněnou lesní cestu vyměnil jsem za měkoučkou lesní cestu porostlou travičkou a vyzdobenou spoustou loužiček.

 

Tlapkal jsem po měkoučké cestě hlouběji a hlouběji do lesa. Po pravé tlapce jsem měl mladý les, ve kterém rostl mladý rozčepýřený stromek vedle mladého rozčepýřeného stromku. Po mé levé tlapce, to byla jiná. Po levé tlapce merčil jsem vysoký strom vedle vysokého stromu. Pod vysokými stromy, v koberci borůvčí, jsem občas zmerčil rozčepýřený stromek, občas pařez, ve kterém našli domov mí kámoši z hmyzí říše.

 

Tlapkal jsem dál po měkoučké lesní cestě do hloubi pohádkové přírody. Než jsem se nadál, po své levé tlapce zmerčil jsem lesní cestu starší než starou, dnes dokonale maskovanou keříčky borůvčí. Zmerčil jsem mou oblíbenou lesní cestu, o které jsem moc dobře věděl, že mne dovede na místo krásnější než krásné.

 

Jen co má očadla cestu zmerčila, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu. Svištěl jsem kupředu ták rychle, až mi od tlapek odlétalo jehličí. Svištěl jsem kupředu ták rychle, že ušadla měla co dělat, aby se udržela na kebuli.  Svištěl jsem kupředu ták rychle, že než jsem se nadál, přesvištěl jsem přes kamenné moře a zastavil se na vrcholu.

 

Stál jsem na Hradišti a čekal jsem na člobrdici se ségruší. Při čekání jsem se rozhlížel kolem. Kamenné moře bylo na svém místě. Hluboký les byl všude kolem mne. Koberec borůvčí, který jen občas vysoký strom naruší, jsem měl za chvostem. Skoro nic se na Hradišti na první pohled nezměnilo.

 

K malé změně ale přeci jen došlo. Na samotném vrcholu, za prvním koberečkem borůvčí nad kamenným mořem, opět pomalu vyrůstá kamenná socha. Kamenná socha, tedy spíše hromada kamení, k tomuto vrcholu neodmyslitelně patří. Byla tu roky, než jí jakýsi šikula tuším loni odstranil. Ale letos tu opět roste a já jsem za to rád. Vždyť každý vrchol by měl být něčím označený. Jeden má vrcholový kámen, jiný kříž. A Hradiště mělo, co sám pamatuji, kamennou hromadu, která se po mnoho let nijak nezměnila. Dokud najednou nezmizela. Tak snad tahle hromádka na místě zase několik let zůstane.