Menhir

 

Kraj: Jihočeský

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.4772292N, 13.9212708E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/pakarugonu

 

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal po jižních Čechách. Toulal jsem se nehlubokým lesem s úkolem zrovna nelehkým. Člobrdice si usmyslela, že mám najít menhir. Jak menhir vypadá, to jsem věděl. Kde hledat, to jsem tušil. Co jsem ale ze začátku netušil, že člobrdice půjde s telefonem v ruce a podle mapy mi bude s hledáním pomáhat.

 

Chvilku jsem tlapkal po zpevněné cestě, po které občas projede auto. Po pravé tlapce jsem měl pole, po tlapce levé nehluboký les. V místě, kde rostl mladý strom vedle mladého stromu, jsem tlapkal po silničce. V místě, kde tento les skončil a nahradil ho les plný vzrostlých stromů, pod kterými rostlo maliní, ostružiní a další keře, změnil jsem směr a vydal jsem se menhir hledat.

 

Tlapkal jsem lesem jen mrňousek nad silničkou. Chvilku jsem tlapkal po pěšince, chvilku jsem tlapkal mezi stromy. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Očadla se rozhlížela kolem mne a zkoumala les kousek po kousku. Ušadla poslouchala zvuky lesa a kroky člobrdice. Famfrňák byl v pohotovosti a za úkol měl hlásit mi přítomnost mých místních kámošů.

 

Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, toulal jsem se lesem. Chvilku jsem tlapkal rovně, po chvilce jsem změnil směr. Chvilku jsem se blížil k silničce, chvilku jsem tlapkal do hloubi lesa. Utlapkal jsem mnoho kroků, ale menhir jsem nenašel.

 

Hledání jsem nevzdával. Stále jsem tlapkal kupředu, přímo za famfrňákem, když se jen mrňousek přede mnou objevil obrovský balvan. V tu chvíli jsem na menhir zapomněl. Radostí, že merčím místo zajímavé, jsem si povyskočil. Zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, kopnul jsem do vrtule a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu.

 

Svištěl jsem kupředu a nic mne nemohlo zastavit. Svištěl jsem slalom mezi stromy, přeskakoval jsem keře. Utlapkal jsem mnoho kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků a byl jsem u svého cíle.

 

Stál jsem před balvanem a valil jsem očadla. Balvan byl porostlý mechem a šlahouny různých rostlin a keřů. Do balvanu byly v pravidelných mezerách vyhloubeny kulaté díry. K čemu díry sloužily či slouží, to vám, kamarádi, neštěknu. Co vám však štěknout mohu je, že díry v balvanu jsou určitě dílem člobrdy.

 

Tlapal jsem pomalu kolem balvanu a prohlížel jsem si ho kousek po kousku. Než jsem se nadál, stál jsem na balvanu a nevěřil jsem vlastním očadlům. Člobrdice byla kousek ode mne s telefonem v ruce a stále chodila do kruhu. Bylo vidět, že něco hledá a moc dobře bylo znát, že nic nenachází.

 

Aby člobrdice nesmutnila, radostně jsem po ní štěknul. Člobrdice se na mne podívala a ták se jí rozzářily oči, jako jsem snad ještě nezažil. Z čeho má radost, to jsem netušil, ale spokojeně jsem si zavrtěl chvostem.

 

Pomalu se ke mne člobrdice blížila, už s telefonem ukrytým v kapse. Byla jen pár kroků ode mne, když jsem se otočil směrem, kterým koukala. To vám štěknu, kamarádi, to, co jsem zmerčil, mne přimělo se posadit.

 

Jen pár kroků ode mne, jen mrňousek od balvanu, zmerčil jsem menhir hubený, stojící v kopci. Zmerčil jsem menhir, který jsem měl najít. Ale jak byl menhir hubený, asi se mi celou dobu schovával za stromem a pak za balvanem a já si ho vůbec nevšiml. A, kdo ví, kdybych neštěkl po člobrdici, tak bych menhir možná hledal dosud.