Meteoradar, CHKO Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6582856N, 13.8178039E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/cozocupeka

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal po mé oblíbené chráněné krajinné oblasti Brdy. Tlapkal jsem si po hřebeni tohoto pohoří, v tlapkách jsem měl mnoho kilometrů a v merku mnoho krásných míst. Mnohdy jsem tlapkal hlubokým lesem, jindy jsem tlapkal místy, kde mi svět ležel u tlapek. Tlapkal jsem po lesní cestě barvy cihel a za nic se mi nechtělo zastavit.

 

Tlapkal jsem skoro po rovince, po cestě mne ták dobře známé a zkoumal jsem, co se za dobu mé nepřítomnosti změnilo. A že se toho změnilo hodně, to vám musím štěknout. Jámy podél cest, ve kterých jsem se ták rád láznil, jsou zarovnané se zemí. Tentam jsou louže, tentam jsou loužičky. Podél cest kamsi zmizelo koryto potůčku roky zarostlé vysokým kapradím a borůvčím, které ták krásně kontrastovalo s krásně zbarvenou lesní cestou a v době dešťů zpomalovalo odtok vodičky. Dnes je koryto prohloubeno, rostlinky jsou tentam a vodičku už tu nic nezadrží. Rychle steče pod tyhle krásné hřebeny, které nemají obdoby, tam se vodička zastaví v neudržované strouze a poteče přes cestu, po které se také moc rád procházím. Nevím, tuhle změnu nemerčím moc rád. Co jí však musím nechat je, že nyní je tento krásný hřeben, který byl roky přirozený a kde se příroda starala sama o sebe, upravený tak, aby tu žádný člobrda nešlápnul do louže.

 

Pomalu jsem tlapkal dál, přímo za famfrňákem a kebulí se mi honila otázka za otázkou. Co se asi stane s krásným lesem, který se nedal a částečně odolal i kůrovci, když nebude mít vodičku? Kde budou bydlet mé kámošky žabky? Kam se poděje místní hmyz? Kam laně a srnky budou chodit pít? To, že si tu nesmočím kožíšek, to mne trápilo až na posledním místě. Holt se nebudu vracet jako červený pes. Ale co příroda? Co mí místní kámoši? To mi opravdu nedalo.

 

Když jsem měl upravenou část mých oblíbených hřebenů za chvostem, rozsvištěl jsem se s radostí mi vlastní a lehkostí mi nevlastní, po děravé cestě dál. Po levé tlapce jsem měl oplocenku, ze které na mne koukaly mladé rozčepýřené stromky. Po pravé tlapce jsem měl les hustší než hustý. Tady rostl jeden mladý strom vedle mladého stromku a tvořily houštinu nevídanou. Jen o pár kroků dál zmerčil jsem místo, kde mezi kameny a balvany koukaly na svět špičky pidi stromků. Ve vysoké trávě byly sotva znatelné, ale za pár let to budou majestátní stromy, ke kterým nejeden člobrda s obdivem vzhlédne. Ale na to si ještě všichni počkáme.

 

Svištěl jsem kupředu ták nedokonale dokonalou přírodou. Svištěl jsem přírodou ták různorodou. Svištěl jsem přírodou, kde byl před lety hluboký les a kde se dnes o slovo hlásí mladé stromky. Svištěl jsem po cestě plné louží a loužiček. Svištěl jsem po cestě, kde jsem měl okolní svět jako na tlapce. A najednou jsem seděl.

 

Přímo přede mnou, za mladým vzrostlým lesem, jen mrňousek ode mne, se skoro oblohy dotýkala převysoká stavba. Stavba, která mne ták překvapila, až jsem se posadil.

 

Jenže jak jsem tak seděl a na stavbu jsem koukal, musel jsem se začít smát. Koukal jsem na meteoradar, na stavbu mne moc dobře známou. Jenže kdysi dávno, tedy, jen pár let zpátky, se výška této stavby ztrácela za vysokými stromy. Ale dnes? Dnes její výška vynikne a nejednoho tuláka posadí.