Pod Plešcem, CHKO Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6522697N, 13.8537089E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/dekohahesu

Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Na obloze zářil kamarád Puňťa a dělal den krásnější než krásný. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky, které se co chvíli snažily Puňťu schovat. To se ví, Puňťa se moc nechtěl dát. Mezi větvemi stromů, v hlubokém lese, se tak začala odehrávat hra světel a stínů, kterou je možné vidět pouze mezi stromy, když se na obloze prohání mráčky s kamarádem Puňťou.

 

Hra světel a stínů nedala klidu ani kamarádům ptáčkům. Jen co bílé mráčky Puňťu schovaly, lesem se rozezněl koncert kamarádů ptáčků, kteří začali pět ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Vlahý větřík začal vát a od té doby se mi tlapkalo, jedna radost.

 

Tlapkal jsem do táhlého kopečka po zpevněné lesní cestě. Chvilku jsem tlapkal s vzrostlým lesem po mé pravé tlapce a s mladými stromky po tlapce levé. Za první zatáčkou se les proměnil. Po pravé tlapce jsem měl mladý les a po tlapce levé houštinu. Protlapkal jsem další zatáčkou a dotlapkal jsem do míst, kam se moc rád vracím.

 

Protlapkal jsem zatáčkou a najednou jsem byl v pohádce. Všude, kam jen jsem se podíval, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy jsem občas zmerčil mladý strom. Pod stromy rostly koberce borůvčí, ze kterého místy vykukovalo kapradí. V místech, kde nerostlo borůvčí, rostlo kapradí. Mezi borůvčím a kapradím jsem merčil tolik pěšinek, že bych je ani nespočítal. Byly všude. Klikatily se mezi stromy a vedly kamsi. To se ví, moc rád bych zjistil, kam pěšinky vedou, ale zrovna tady to udělat nesmím. V těchto místech totiž bydlí spousta mých lesních kámošů. Narazit tu můžete na kámošky srnky se srnečky a srnčátky. Narazit tu můžete i na kámoše divočáky. U těch si ovšem myslím, že bydlí až dále ve svahu. Jenže borůvčí je může maskovat a já bych je letos už opravdu nerad vyrušil.

 

Moc dobře vím, že v borůvčí bydlí i kámošky lišky. Pařezy, které pomalu ale jistě bere čas, obydleli mí kámoši z hmyzí říše. Kolem tlejících pařezů je tolik života, jako málokde. Některé pařezy jsou také porostlé choroši, mechem a některé už i houbami.

 

Po levé straně cesty, to je les úplně jiný. Pod vysokými stromy je také spousta lesních pěšinek. Jenže ty jsou pokryté jehličím a to je přesně můj revír.

 

Když jsem měl v merku les po pravé tlapce, vydal jsem se na průzkum pěšinek. Svištěl jsem slalom mezi vysokými stromy po pěšinkách po levé straně cesty. Zastavoval jsem se u pařezů na kus štěku s kámoši z hmyzí říše. Zastavoval jsem se u balvanů s trsy kapradí. To jsou ták krásná místa. A i tady bydlí mí hmyzí kámoši.

 

Jenže, jak se říká, nic netrvá věčně. Než jsem se nadál, zpevněná cesta se opět zatočila. Les po její pravé straně se nezměnil. Snad jen se stal více svažitý. Ale les po levé straně cesty, ten se proměnil jako mávnutím kouzelného proutku.

 

Všude, kam jen jsem se podíval, rostlo borůvčí. Borůvčím vedla jedna široká a hluboká cesta. Cesta, která ták krásně voněla bahýnkem.

 

Když jsem zmerčil, že mne člobrdice nesleduje, usvištěl jsem jen pár kroků, skočil jsem dlouhý skok a najednou se do zpěvu kamarádů ptáčků ozvalo hlučné čvachtnutí. To se celé mé já objevilo ve vodičce, která se mi dostala skoro až na hřbet.

 

To vám štěknu, kamarádi, já jsem s radostí mi vlastní ták rochnil, až jsem měl rostlinky z louže všude, kde jen jsem je mohl mít. Kolem mne poletovali hmyzí kámoši a vodička ták voněla, až jsem nevěřil vlastnímu famfrňáčku.

 

Právě jsem vám, kamarádi, štěknul o jednom z mých oblíbených brdských míst. Sem se chodím moc rád kochat místní přírodou. Jen ta člobrdice mi tu houbařské sezóně občas dělá starosti. Ale jakému chlupáčovi se člobrdové v houbařské sezóně občas někde nezatoulají.