Pramen Litavky, CHKO Brdy

   

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6567669N, 13.8568294E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/cerutucebo

 

Byl krásný slunný den a já jsem se toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Toulal jsem se hlubokým lesem, kterým neprostoupily ani paprsky kamaráda Puňti. Toulal jsem se místy, která svěže voněla. Toulal jsem se místy, kde pěšinky byly podmáčené a kde se mi pod tlapkami vrtěl mech. Čím to je, to vám kamarádi neštěknu. Ale v teplých dnech je radost se tudy toulat. To si můžete písknout.

 

Chvilku jsem tlapkal po zpevněné lesní cestě do táhlého kopečka. V místě, kde se z táhlého kopečka stává kopec, v místě, kde se cesty kříží, vydal jsem se doprava, z mírného kopečka, po měkoučké lesní cestě napříč lesem.

 

Tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě a užíval jsem si každý krok. Cesta byla měkoučká a ták chladná, jako jsem už dlouho nezažil. Mech se mi vrtěl pod tlapkami, vysoká travička mne šimrala na bříšku. Občas mi pod tlapkami praskla větývka, občas jsem zakopl. Cesta, po které jsem tlapkal, nebyla moc přívětivá. Ale o to víc na ní vzpomínám.

 

Než jsem se nadál, měkoučká cesta plná nástrah skončila. Proměnila se v měkoučkou lesní cestu pokrytou jehličím. Jen co se cesta proměnila, proměnil se i les. Najednou jsem tlapkal mezi mladými stromky, s bažinou po mé pravé tlapce a vzrostlým lesem o mrňousek dál, po mé levé tlapce.

 

Prodíral jsem se lesem, tlapkal jsem slalom mezi stromy. Mnohokrát se mi stalo, že jsem se musel vrátit. Z měkoučké lesní cesty se stala pěšinka. Pěšinka vedoucí kamsi. Ale zato pěšinka, která byla na zemi krásně vidět.

 

Postupoval jsem pomaleji a pomaleji. Čím pomaleji jsem tlapkal, tím více bylo cítit bahýnko. Čím více bylo bahýnko cítit, tím více hmyzáků kolem mne poletovalo. Ve chvíli, kdy mi kolem kebule prolétal komár za komárem, se pod mými tlapkami ukázal první brouček. První brouček ukončil mé trápení v hustém lese. S prvním broučkem se les rozestoupil. Přede mnou rostly jen vysoké stromy. Pod stromy rostly koberce mechu. Mezi stromy klikatil se potůček.

 

Jen co jsem potůček zmerčil, chtěl jsem si schladit bříško. Udělal jsem dlouhý skok a ozvalo se mlasknutí. To se celé mé ocitlo ve vodičce. Spokojený, s bříškem ponořeným ve vodičce a ležícím na měkoučkém mechu jsem se rozhlédl kolem sebe.

 

Jen pár kroků nade mnou byla bažina. Bažinou protékala vodička, která místy vytvořila zajímavý vodopádek. Pramínek vodičky nebyl silný, ale byl ták zajímavý. Jen mrňousek ode mne, v místě, kde jsem zmerčil čistou vodičku a kde bažina končila, všiml jsem si znamení, které jsem hledal.

 

Pod vysokým stromem, v místě, kde bažina končí a kde potůček začíná, pod vysokým stromem stál kámen. A na kameni byl kámen. Na kameni na kameni byla dlažební kostka, u které bylo několik berušek. To bylo přesně to místo, které jsem hledal. Přesně takhle je označen pramen říčky Litavky.

 

Pramen říčky Litavky není louže, ba ani bažina. Pramen říčky Litavky se nachází v místě, kde bažina končí. Až se vydáte k pramenu říčky Litavky, pokračujte podél bažiny dál, níže, hlouběji do lesa. V místě, kde houština končí, tam až najdete pramen říčky Litavky. A věřte mi, kamarádi, místo je pěkné a za trochu námahy rozhodně stojí.