Skalní věže

   

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.5374192N, 13.3653447E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/hojapodoko

 

Byl krásný den a já jsem se toulal po lesích v Plzeňském kraji. Z oblohy na mne shlížely bílé mráčky, které ne a ne se o oblohu podělit s kamarádem Puňťou. Les krásně voněl. Ptáčci mi do kroku pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Snad to bylo místem, snad to bylo vůní lesa, kdo ví. Ale tady ptáčci pěli opravdové árie.

 

Tlapkal jsem po kamenité cestě z mírného kopečka. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly mladé stromy. Pod mladými stromy merčil jsem pařezy, mech a občas i borůvčí. Mezi stromy klikatily se pěšinky, které jsem musel prozkoumat.

 

Chvilku jsem svištěl po cestě, jindy jsem svištěl slalom mezi stromy. Chvilku jsem svištěl po tajemné pěšince do hloubi lesa, abych se po jiné pěšince vracel zpátky k člobrdici. Zjistil jsem, že v tomto lese bydlí kámošky srnky s rodinkami i kámoši divočáci se svými tlupami. Také jsem zjistil, že si tudy občas zkrátí cestu kámoška liška a podle malých stop jsem usoudil, že by tu mohl pobývat i kámoš zajíc. A kde je zajíc, tam je i paseka.

 

V mžiku byl můj další cíl jasný. V tomto lese musí se ukrývat paseka. Na pravé straně od lesní cesty ovšem žádná paseka není. Vždyť tuhle část lesa jsem důkladně prozkoumal zblízka i z dálky.

 

Kopnul jsem do vrtule a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem svištěl slalom mezi stromy na druhé straně lesní cesty. Chvilku jsem svištěl po mechu, místy jsem obsvištěl pařez s kapradím. Chvilku jsem svištěl dopředu podél cesty ták rychle, až mi od tlapek odlétalo jehličí. Když jsem byl od člobrdice dál než daleko, změnil jsem směr a vracel jsem se zpátky k člobrdici, aby o mne neměla strach.

 

Kolikrát jsem svištěl kupředu a zpátky, to si nepamatuji. Jen jednou jsem se vrátil zpátky na zpevněnou cestu, abych od ní vyrazil dál, do hloubi lesa. Z cesty jsem usvištěl jen pár kroků. Obsvištěl jsem pařez, když v tom přímo přede mnou, zničehonic, vyrostl obrovský a dlouhý skalnatý pás. Kde ten se tu vzal, bylo mi záhadou.

 

Prohlížel jsem si skálu z dálky i z blízka. Překvapila mne svými zákoutími i tvarem. Místy byla vysoká a štíhlá. Kousek dál byla nízká a rozpláclá do všech stran. Na jednom místě se mi povedlo skálu zdolat. Pod skálou zmerčil jsem malou paseku, kterou jsem ták urputně hledal.

 

S pasekou v merku věděl jsem, že jsem opravdu mohl objevit stopy kámoše zajocha. Také jsem při průzkumu zjistil, že skála je opravdu dlouhá. A když už se zdá, že je jí konec, začíná skála další. Místy vysoká, jindy široká do všech stran. Objevil jsem různá zákoutí i výčnělky. Dokonce jsem objevil místo, které vypadalo jako kámoška želva. Ale tu jsem našel jen jednu. A ještě kamennou. I tak naše setkání stálo za to.