Tomda a Popleta, CHKO Brdy

   

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6653794N, 13.8393717E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/hovezufovu

 

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal po Brdech. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky mi zahříval kožíšek. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Vlahý větřík vanul a les ták krásně voněl, že jsem si připadal, jako bych byl v pohádce.

 

Tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě a nic mne nemohlo zastavit. Tu jsem se prosvištěl po pěšince klikatící se mezi vysokými stromy a nechal jsem se šimrat borůvčím na bříšku. Tu jsem se smočil v louži ták hluboké, že bylo až s podivem, že jsem si nesmočil i hřbet. Cesta mi utíkala ani nevím jak. Než jsem se nadál, byl jsem na rozcestí mne ták dobře známém. Byl jsem na rozcestí čtyř mne ták oblíbených cest, na kterém se cosi změnilo.

 

Stál jsem na rozcestí a valil jsem očadla. Na vysokém pařezu, v místě kde se potkávají všechny čtyři cesty, všimnul jsem si malovaného obrázku a směrovek. Všiml jsem si rozcestníku dokonale souznícího s přírodou. Všiml jsem si rozcestníku, který vzniknul ze stromu, který jsem roky tlapkal obdivovat.

 

Strom měl nejlepší roky již roky dávno za sebou. Co pamatuji, korunu nikdy neměl. Zato byl rok od roku živější. Postupem let neživý strom ožil. Nastěhovali se do něj mí kámoši z hmyzí říše. Nejdřív jich strom obydlelo jen pár. Ale bydlení to bylo asi exkluzivní a tak se postupně ve stromě objevovaly další a další chodbičky a v nich se potkávaly další a další druhy broučků všech barev a velikostí.

 

Po letech se tento živý strom zmenšil. Asi nevydržel nápor broučků. Dnes je zbytek kmene vysoký sotva jako malý svišť. Ale živý je stále. A navíc je osazen směrovkami ukazujícími směr na mé oblíbené brdské vrcholy Malý Tok a Brdce. Jenže ještě tu jsou cesty dvě a na ně směrovky neukazují. Po jedné cestě jsem ke stromu přitlapkal já. Ale kam vede cesta, kterou jsem měl přímo před famfrňákem, to jsem musel zjistit. Vždyť ta cesta, kterou pamatuji, byla sotva znatelná a vždy vedla do hlubokého lesa. Až letos se ukázala v celé své kráse.

 

Když jsem měl nové rozcestí v merku, kopnul jsem do vrtule, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a vyrazil jsem vstříc novým dobrodružstvím.

 

Svištěl jsem místy dosud mi neznámými. Hustý les jsem měl po levé tlapce. Po pravé tlapce merčil jsem vysoké stromy a spoustu pěšinek klikatících se v koberci z borůvčí. Kam pěšinky vedou, to jsem nezjišťoval. Přímo přede mnou zmizela cesta pod vodou a mne to nedalo a musel jsem držet směr.

 

Obrovitánskou louží prosvištěl jsem na pevninu. Vodička stříkala všude kolem mne. Měl jsem jí na kožíšku, měl jsem jí na kebuli. Na pevnině za velikou louží se cesta má dělila. Mohl jsem tlapkat doleva, do hlubokého lesa. Mohl jsem tlapkat doprava, kamsi do oblak.

 

To se ví, ani jsem moc neváhal. Ještě než se tlapky stihly zastavit a kebule stihla promyslet směr, už jsem svištěl kupředu přímo k oblakům. Svištěl jsem po měkoučké cestě a nic mne nemohlo zastavit. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnal zatáčky. Usvištěl jsem mnoho kroků, naskákal jsem spoustu skoků, když v tom, najednou, les, kterým jsem dosud tlapkal, měl jsem za chvostem a svět mi ležel u tlapek.

 

To vám štěknu, kamarádi, připadal jsem si, jako bych zakopnul o bludný kořen. Mé oblíbené Brdy jako by byly tentam. Najednou jsem tlapkal po kamenité cestě, merčil jsem hluboké lesy a hřebeny daleko ode mne. Merčil jsem rostlinky borůvčí, které se za pár let změní v keříky. Merčil jsem pidi stromky, které jednou zastíní toto místo. Merčil jsem spoustu pařezů, které brzy dají domov mým kámošům z hmyzí říše.

 

Jak jsem tak tlapkal místy mi neznámými, vyrostl přede mnou pařez. U pařezu zmerčil jsem tyč a na tyči jméno Popleta, číslo 836 m. n. m. Jak jsem tak valil očadla, přemýšlel jsem nad tím, co mi místo asi říká. Valil jsem očadla, kroutil jsem kebulí, když v tom se jen mrňousek ode mne, objevila další tyč s tabulkou. Na tabulce bylo psáno Tomda, číslo 8 360 dm n. m.

 

Chvilku mi to kebule nebrala, ale pak mi to štěklo. V mých oblíbených Brdech, v mé oblíbené chráněné krajinné oblasti, vyrostly dva nové vrcholy. Vrcholy, které mají stejnou nadmořskou výšku a které jsou jen mrňousek od sebe. Vrcholy se jmenují Popleta a Tomda a já už dnes vím, že Popletu s Tomdou budu pravidelně navštěvovat. A, kdo ví, třeba mi Popleta i něco naučí.