Vyhlídka u bývalého německého radiomajáku, CHKO Brdy

   

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6604042N, 13.8160575E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/doborepova

Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Po boku jsem měl ségruši, za chvostem člobrdici a nad kebulí kamaráda Puňťu a bílé mráčky, které protentokrát Puňťovi moc prostoru na obloze nenechaly. Z dáli daleké slyšel jsem hromobití, obloha nad kebulí mi pomalu tmavla. Ale protože jsem tlapkal místy mi ták milými a dobře známými, nikam jsem nespěchal.

 

Tlapkal jsem tempem tlapka tlapku mine po kamenité cestě. Po levé tlapce měl jsem hustý les. Po tlapce pravé jsem měl samé rozčepýřené stromky. Cestu lemovaly kameny a balvánky a příroda hrála všemi odstíny zelené a stříbrné.

 

Tlapkal jsem cestou mne ták známou a oblíbenou. Podobná cesta v Brdech se totiž jen tak nezmerčí. Tlapkal jsem z kamene na kámen, když v tom stromky cestu sevřely a já tlapkal místem, kde mne jehličí škrábalo v kožíšku.

 

Po pár krocích se les opět otevřel. Přímo přede mnou objevil se plácek se spoustou kamenů. Za kamenitým pláckem, pod vysokými stromy, zmerčil jsem stavbu mne ták dobře známou.

 

Jen pár kroků přede mnou, v celé své kráse, merčil jsem zbytky bývalého německého radiomajáku. Když jsem tohle místo zmerčil poprvé, myslel jsem si, že ho víckrát nezmerčím. Jenže od té doby se hodně změnilo. Člobrdové zbytky bývalého radiomajáku zpevnili a zabezpečili před dalším rozpadem. Dnes jsou proto k vidění obvodové zdi, i když v jednom místě už opět podléhají gravitaci.

 

Z kamenitého plácku jsem si prohlížel zbytky bývalého radiomajáku, když jsem zjistil, že svištím kupředu a nemohu zastavit. Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli. Chvost se vrtěl radostí. Kožíšek byl zvědavý a od tlapek se mi prášilo.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, prosvištěl jsem kolem zdi. Prosvištěl jsem za zatáčku, přeskočil jsem padlý strom a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem byl uprostřed zdí radiomajáku a prohlížel jsem si je kousek po kousku.

 

Ke zmerčení toho moc nebylo. Kámen ležel na kameni a dohromady tvořily zdi, které dávají místu závětří. Uprostřed zdí zmerčil jsem ohniště, které je rok od roku větší a větší.

 

Když jsem měl místo v merku, když jsem zjistil, že se v místě nic moc nezměnilo, rozloučil jsem se s bývalým německým radiomajákem. Za vchodem jsem se rozhlédl a vydal jsem se dál, mezi mladými rozčepýřenými stromky, po nejlépe viditelné pěšince vedoucí v borůvčí.

 

Tlapkal jsem tempem tlapka tlapku mine, koukal jsem, kam pokládám tlapky. Pěšinka je trošku zrádná a ukrývá kameny, které přes borůvčí nejsou vidět. Zakopnout tu je ták jednoduché.

 

Utlapkal jsem jen pár kroků a měl jsem mladé stromky za chvostem. Pode mnou bylo kamenné moře, ve kterém jsem občas zmerčil břízku, jindy borovičku. Za kamenným mořem mi svět ležel u tlapek. Merčil jsem Padrťské rybníky, merčil jsem místo, kde kdysi dávno stávala obec Padrť. Merčil jsem hluboké brdské lesy v dáli přede mnou, merčil jsem hřebeny hor v dáli pod oblohou.

 

Byl jsem na místě mne ták dobře známém. Byl jsem na místě mne ták moc oblíbeném. Byl jsem na místě člobrdy dosud neobjeveném.