Žinkovský templ

  

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.4818317N, 13.5147158E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/kamejujojo

 

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše a člobrdice toulal po Plzeňském kraji. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými paprsky zahříval kožíšek. Občas mi kožíšek počechral i větříček, který mne doprovázel na každém kroku. Vanul ták příjemně, jako málokdy. A jakou vůni nesl. To vám byla, kamarádi, paráda.

 

S famfrňákem v pohotovosti, s očadly na stopkách a s ušadly zaposlouchanými do zpěvu kamarádů ptáčků, jsem se toulal hlubokým lesem. Chvilku jsem tlapkal vzrostlou smrčinou, chvilku jsem tlapkal mezi lesem plným pidi stromků. Protlapkal jsem mezi balvany a než jsem se nadál, byl jsem v lese smíšeném.

 

Tlapkal jsem smíšeným lesem a užíval jsem si každý krok. Listy byly stále ještě zelené, ale už byly v odstínu zelené, která se za chvilku přemění na oranžovou. Tehdy začne listí padat a les bude hrát všemi barvami podzimu. To tu bude ták krásně.

 

Zahloubán do myšlenek, pozorujíc přírodu, tlapkal jsem stále hlouběji a hlouběji do lesa. Než jsem se nadál, vyrostl přede mnou přístřešek a já jsem stál na rozcestí. Stál jsem na rozcestí mnoha cest a kebuli jsem si mohl ukroutit. Vždyť jen po levé tlapce jsem merčil tři měkoučké lesní cesty. Před famfrňákem jsem merčil pěšinku. Po pravé tlapce jsem měl sice jen jednu měkoučkou lesní cestu, ale ta se opodál dělila hned na tři další cesty.

 

Stál jsem na rozcestí. Nevěděl jsem kudy kam. Když v tom se mé tlapky daly do pohybu a už mne nesly po cestě, kterou jsem měl po pravé tlapce, do táhlého kopečka. Bez zpomalení protlapkal jsem místem, kde se cesty dělily. Tlapky mne nesly výš a výš. Než jsem se nadál, měl jsem kopeček v tlapkách. Les, kterým jsem dosud tlapkal, skončil. S posledním mým krokem se les otevřel a přímo přede mnou, na nevysokém kopečku, objevil se růžový templ.

 

Jen co jsem templ zmerčil, radostí jsem si povyskočil. Poznal jsem místo, na které se roky vracím. Poznal jsem místo, kde při každé mé návštěvě hledám malovaný kamínek. Zatím jsem tu žádný nenašel. Zato jsem jich tu s člobrdicí poschovával tolik, že už bych to ani nespočítal.

 

Až se vydáte v mých stopách, kamarádi, mějte očadla na stopkách. Tak jako vždy, nechal jsem tu pro vás malé překvapení. Tedy, malé, tentokrát k templu člobrdice přinesla jeden z mých větších kamínků. Bystrému očadlu tak určitě neunikne.