Bílý křížek, CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7517289N, 13.8719644E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/mobohebadu

Byl mlhavý den a já jsem se po boku člobrdice toulal po Brdech. Tlapky mne nesly vzrostlým lesem a já nevěděl, kam mám koukat dřív. Pod vysokými hubenými stromy merčil jsem koberec mechu. Mezi mechem merčil jsem pařezy, místy kamení a balvany. Nejednou jsem objevil krásně barevnou houbu, ale na hříbka jsem nenarazil.

 

Toulal jsem se barevným lesem s očadly, ušadly i famfrňákem na stopkách. Ušadla byla zaposlouchána do zpěvu kamarádů ptáčků, kteří pěli písně podzimní, nejednomu ušadlu lahodící. Famfrňák větřil svěží vůni podzimního lesa, ve které se mísila vůně hub, spadaného listí a stromů. Očadla se rozhlížela kolem mne a hledala další a další barevné houby. A že jich nacházela, to si můžete písknout.

 

Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě vzrostlým lesem do táhlého kopečka. Než jsem se nadál, sesvištěl jsem z kopečka. Pod kopečkem jsem vyměnil měkoučkou lesní cestu za cestu zpevněnou a opět jsem tlapkal tempem tlapka tlapku mine do táhlého kopečka.

 

Tlapkal jsem pomalu, užíval jsem si každý krok. Rozhlížel jsem se po lese, když v tom, najednou, zničehonic, přímo přede mnou, zahlédl jsem místo bíle zářící do dálky.

 

Tentam byl můj pomalý krok. Jen co jsem bílé místo zmerčil, už jsem svištěl rychlostí mi nevlastní do táhlého kopečka a od tlapek se mi ozýval pořádný dusot.

 

Za zvuků vlastních kroků svištěl jsem kupředu. Zpevněná cesta proměnila se v cestu z velkých kamenů. Než cesta skládaná z velkých kamenů skončila, ze všech sil jsem musel brzdit. Brzdil jsem ták urputně, až se mi tlapky pořádně motaly. Ale s vypětím všech sil jsem zastavil právě včas, abych neskončil v příkopu.

 

Stál jsem na rozcestí před svým cílem a valil jsem očadla. Za hlubokým příkopem, před vysokými stromy a kobercem mechu, merčil jsem kovový kříž, který svou bílou barvou září do dálky. Byl jsem u svého cíle. Byl jsem na místě, které mne k sobě lákalo už z dálky. Byl jsem u Bílého křížku, na místě, kam mne tlapky občas zanesou a kde člobrdice občas najde i malovaný kamínek.

 

Malovaný kamínek tentokráte člobrdice na místě nenašla. Zato ale objevila bílý dřevěný křížek, na který jsem úplně zapomněl. Bílý dřevěný křížek visí naproti Bílému křížku, ke kterému jsem dosvištěl já. Visí na stromě, na druhé straně cesty, za rozpadlou cihlovou zdí. Tento křížek ničím nevyniká a povětšinou ho člobrdové minou. Ale je to právě onen křížek, ke kterému se vztahuje jedna z brdských legend. Jenže jak legenda zní, to už jsem já, i člobrdice, uložil hluboko v paměti a ne a ne to z paměti vydolovat.