Bunkr, CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7278681N, 13.8464589E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/pafereduja

 

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými hřejivými paprsky mi zahříval kožíšek. Vlahý větřík vanul a krásně šuměl ve větvích stromů. Ptáčci mi pěli do kroku ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. A já jsem si tlapkal s úsměvem od ušadla k ušadlu a pod fousky jsem si poštěkával, jaký krásný máme den.

 

Tlapkal jsem po lesní cestě jednou z nejkrásnějších částí Brd. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly mladé stromy. Merčil jsem břízky i borovičky, merčil jsem smrčky i jedličky. Pod mladými stromy merčil jsem místy koberce vřesu, místy borůvčí. Merčil jsem i místa s vysokou travičkou a posledními rozkvetlými květinami. Na přírodě bylo znát, že se pomalu, ale jistě, chystá na blížící se zimu. Stromy se pomalu halily do barev podzimu a nízké keříky nezůstávaly pozadu. Les začal hrát těmi nejkrásnějšími barvami a ják krásně voněl, to vám byla, kamarádi, pohádka.

 

Tlapky mne nesly hlouběji a hlouběji do brdské přírody. Chvilku jsem tlapkal z táhlého kopečka, abych se o mrňousek dál vydal vzhůru do dalšího kopečka. Protlapkal jsem mnoho krásných zákoutí, objevil jsem nejednu vodní nádržku schovanou za vysokou travičkou a maskovanou vysokými vodními rostlinkami. Než jsem se nadál, cestu mi zkřížila další cesta, kterou křížily další cesty. V tu chvíli mi štěklo, že jsem na rozcestí a že se musím rozhodnout, kudy dál.

 

Rozhodování nebylo vůbec jednoduché. Mohl jsem tlapkat doleva, mohl jsem tlapkat doprava. Mohl jsem také tlapkat rovně, asi po třech různých cestách. Mezi cestami rovně a doprava byla ještě další cesta. Cesta kamenitá, schovaná za několika keři. Působila na mne ták zvláštně, že jsem jí musel prozkoumat.

 

Kopnul jsem do vrtule a vyrazil jsem kupředu. Usvištěl jsem jen pár kroků a byl jsem na kamenité cestě. Že kamenitá cesta nebude dlouhá, to jsem věděl. Ale že ukrývá tajemství, to se mi potvrdilo až tehdy, když jsem na kamenité cestě stál.

 

Stál jsem na kamenité cestě a nevěřil jsem vlastním očadlům. Jen pár kroků přede mnou zmerčil jsem velký betonový bunkr, který měl svá nejlepší léta za sebou. I přesto k bunkru vedla ve vysoké travičce vyšlapaná pěšinka. Pěšinka, po které jsem se vydal i já.

 

Jen pár obezřetných kroků jsem utlapkal a byl jsem bunkru. Z pěšinky jsem si bunkr prohlížel, ale dovnitř ani na střechu bunkru jsem se neodvážil. Kdybyste, kamarádi, viděli, jakou z toho měla člobrdice radost. Dokonce mi pověděla, že na tenhle můj průzkum neprůzkum bude ještě dlouho vzpomínat.

 

Chvilku jsem si prohlížel bunkru z bezpečí pěšinky. Nechal jsem se párkrát cvaknout a vyrazil jsem dál. U bunkru jsem strávil jen chvilku, ale i ta chvilka stála za to.