Bývalé vojenské letiště, CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7487700N, 13.8712483E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/dacohudako

 

Byl mlhavý podzimní den a já jsem nevěděl, co dělat. Spát se mi nechtělo. Toulat se mi moc nechtělo a být v klidu mi už vůbec nešlo. Člobrdice proto vyhlásila, že pokusíme štěstí a půjdeme fotohoubařit. Jak si člobrdice usmyslela, tak i bylo. Než jsem nadál, byl jsem v mých oblíbených Brdech, v místech, kam moc člobrdů na houby nechodí, protože je to daleko. Úkol zněl jasně. Měl jsem hledat houby barevné, a kdybych našel hříbka, člobrdice by se prý vůbec nezlobila.

 

Pomalu jsem tlapkal lesem s ušadly, očadly i famfrňákem v pohotovosti. Očadla rejdila po lese a hledala barevné kloboučky. Famfrňák větřil vůni podzimního lesa a snažil se navětřit vůni houbiček. Ušadla byla ve svém živlu. Poslouchala zpěv kamarádů ptáčků, kteří mi tohoto mlhavé dne do kroku pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí.

 

Tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě, která pomalu, ale jistě, začíná splývat s přírodou. Co chvilku jsem člobrdici oznámil nález zajímavé houby. A že nálezů bylo. Nacházel jsem holubinky, nacházel jsem muchomůrky. V nevysoké trávě objevil jsem klouzka. Kousek od klouzka, v jehličí, objevil jsem rodinu hříbků. Jen pár kroků od hříbků, objevil jsem pod nevysokým kapradím pořádného hříbka.

 

Co vám budu štěkat, kamarádi, byl jsem moc rád, že se mi daří houbařit. Radostí jsem se po měkoučké cestě schované ve vysoké trávě rozsvištěl kupředu. Usvištěl jsem mnoho kroků, na konci lesa skočil jsem dlouhý skok. Jen co se mé tlapky dotkly země, vyvalil jsem očadla a leknutím se posadil.

 

Seděl jsem na betonu a nevěřil jsem vlastním očadlům. Jak jsem si tak v lese houbařil, pořádně jsem se zamotal. Les mne nakonec vypustil na bývalém vojenském letišti, odkud je to všude daleko. Jak jsem se sem dostal, to je mi dodnes záhadou. Vůbec mi nepřišlo, že bych houbařil ták dlouho, abych mohl dotlapkat až sem.

 

Nebyl bych to já, abych se z překvapení neoklepal. Když jsem si byl jist, že se mi to nezdá, rozsvištěl jsem se po letišti s radostí mi vlastní. Na kebuli jsem měl úsměv od ušadla k ušadla a pod fousky jsem si poštěkával, jaké to mám štěstí. Vždyť kdykoli mé tlapky vstoupí do mých oblíbených Brd, donesou mne na místo krásné nebo opředené mnoha legendami, jako tomu bylo tentokrát.

 

Říká se, že se letiště stavělo proto, aby odtud mohl být dopraven tehdejší pan prezident do bezpečí. To je jedna z mnoha legend. Odborníci říkají, že to tak úplně není pravda, neboť je letiště moc krátké na to, aby to bylo možné. Ať tak či onak, letiště tu stojí dodnes. Co za ním stojí, to se možná jednou dozvíme. A nebo také ne. Ale i tak sem člobrdové zajdou, aby nasáli něco málo z místní tajemné atmosféry.