Černý sloup

 

Kraj: Jihočeský

Okres: České Budějovice

GPS souřadnice: 48.9711636N, 14.4117744E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/cenovufeba

Nestává se moc často, že by mne tlapky zanesly na místo až tak moc tajemné a strašidelné, jako je Černý sloup v Branišovském lese u Českých Budějovic. Nedaleko tohoto místa prý stával strom oběšenců, který sváděl člobrdy, kteří tudy v noci procházeli, k ukončení života. Strom už v místě dávno nestojí. Místní se ho prý tak moc báli, že ho raději pokáceli. Ale zda Černý sloup přímo souvisí s tímto stromem, to už dnes nikdo neví.

 

Byl pochmurný den a já jsem se toulal Branišovským lesem. V tlapkách jsem měl mnoho kilometrů, v kebuli spoustu myšlenek. Než jsem se do jižních Čech vydal, člobrdice mi přečetla mnoho legend z Branišovského lesa. A já jsem měl za úkol najít místo, o kterém povídá legenda ze všech místních legend nejmrazivější. I proto jsem tlapkal v tento pochmurný den tajemným lesem se všemi smysly v pohotovosti a byl jsem moc zvědav, co mi dnešní den přinese.

 

S očadly na stopkách, s ušadly zaposlouchanými do zvuků lesa a s famfrňákem v pohotovosti, tlapkal jsem hlubokým lesem po měkoučké lesní cestě. Nikam jsem nespěchal. Tlapkal jsem pomalu, tempem tlapka tlapku mine.

 

Tlapka střídala tlapku a celé mé já bylo hlouběji a hlouběji v lese. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím pomaleji jsem tlapkal. Čím pomaleji jsem tlapkal, tím naježenější můj kožíšek byl. Užuž jsem si začínal připadat jako kámoš dikobraz, když na mne z pod vysokých stromů uprostřed cesty vykoukla závora. U závory zmerčil jsem tři cesty. Po jedné cestě jsem tlapkal, další dvě cesty svíraly černá boží muka. Věděl jsem, že jsem úkol splnil. Cíl jsem našel. Co jsem ovšem nevěděl, bylo, zda se mi chce toto místo zblízka prozkoumat.

 

Stál jsem na místě, přešlapoval z tlapky na tlapku. Kožíšek jsem měl naježený, očadla mi div nevypadla z kebule. Ušadla poslouchala zvuky lesa, které mi přišly ták jiné. V jiném lese bych s radostí poslouchal šumění větříčku ve větvích. Ale tady? Tady větříček šuměl tak nějak jinak.

 

Stál jsem na místě, přemýšlel jsem co dál, když v tom kolem mne prošla člobrdice a tou nejkratší cestou si to štrádovala přímo na rozcestí.

 

To se ví, nedalo mi to. Chvilku jsem odolával, ale nakonec jsem vyrazil i já. Vždyť nechat člobrdici samotnou, to by byl nerozum. A jako rozumný kluk a parťák nejen na cestách jsem člobrdici doprovodit musel. Pomalu jsem se proto vydal kupředu.

 

Utlapkal jsem jen pár kroků, dotlapkal jsem k závoře. Pohlédl jsem vlevo. Pohlédl jsem vpravo. Z dálky jsem si prohlédnul Černý sloup. Nakonec mi to nedalo a prohlédl jsem si Černý sloup zblízka. Byl ták jiný než jiná boží muka. Černý sloup byl ze dřeva, se soškami svatých, svatými obrázky a několika málo slovy.

 

Jak jsem si tak prohlížel Černý sloup zblízka, úplně jsem zapomněl na legendy, které se k místu vážou. Zapomněl jsem na strom oběšenců, který měl stát opodál. V této krásné přírodě, na tomto krásném místě, jsem byl jen pro tu chvíli. Nic strašidelného se nedělo. Nic strašidelného jsem necítil.

 

Zda se legendy zakládají na pravdě nebo jsou smyšlené, kdo ví. Já vám mohu štěknout jediné. Černý sloup není vůbec strašidelný. Bát se u něj opravdu nemusíte. Za mne se nemusíte bát vyrazit do celého Branišovského lesa. I když, sám jsem v Branišovském lese strašidlo viděl. A nebylo jen jedno. Ale o tom zase až zítra.