Klobouček, CHKO Brdy

   

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.7045289N, 13.9155011E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/gulujadoda

 

Byl krásný podzimní den a já jsem se toulal se ségruší po boku a s člobrdicí za chvostem mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Všude kolem mne poletovala mlha ták hustá, že by se dala krájet. Ale do té správné podzimní mlhy, kdy si sotva merčím na famfrňák, do té měla ještě daleko. I tak ale dávala o sobě vědět na každém mém kroku.

 

Užíval jsem si toulku pohádkovou přírodou. Užíval jsem si každý krok. Chvilku jsem tlapkal po měkoučké lesní cestě místy porostlé travičkou do táhlého kopečka. Měkoučkou lesní cestu jsem však nechal rychle za chvostem. Povětšinu času jsem tlapkal po měkoučkých pěšinkách, které se záhy proměnily na pěšinky zdobené kamením.  Ani po pěšinkách zdobených kamením jsem netlapkal dlouho. Než jsem se nadál, pěšinka byla tatam a já jsem tlapkal místy nejschůdnějšími napříč kamenným mořem, kamsi vzhůru na skálu.

 

Zdolával jsem kamenné moře krok za krokem. Místy se mi kameny vrtěly pod tlapkou. Občas jsem zahlédl zelenou turistickou značku, která mne už dlouho doprovázela. Cesta má nebyla vůbec snadná. Mnohokrát jsem si pod fousky štěknul, že bych se raději vrátil. Ale už jsem byl v půlce skály. Navíc, když jsem se otočil, zmerčil jsem trasu, kterou jsem už zdolal. Dolu bych jí zdolávat nechtěl. Se zatnutými zuby jsem se proto škrábal výš a výš a pevně jsem věřil, že mne turistické značení dovede na místo, které mi vyrazí dech.

 

Pomalu, tedy spíše pomaleji než pomalu, stoupal jsem vzhůru. Tlapka střídala tlapku. V těle jsem cítil každý sval. Takhle náročnou cestou už jsem netlapkal ani nepamatuji. Ale nevzdával jsem se. Stále jsem tlapkal výš a výš. Po době delší než dlouhé jsem zjistil, že se mi tlapká o poznání lépe. V tu chvíli jsem protlapkal mezi mladými stromky. Za mladými stromky čekalo mne něco, co jsem nečekal.

 

Všude, kam jen očadlo pohlédlo, byla velká placatá skála. Mezi puklinami skály merčil jsem keříčky borůvčí. Na skoro nejvyšším místě na skále zmerčil jsem mladý modřín. U modřínu objevil jsem plácek vybízející k natažení. U plácku zmerčil jsem lavičku.

 

Když už jsem se na skálu vyšplhal, nedalo mi to. Rozložil jsem se na plácku jak široký, tak dlouhý a dal jsem se do odpočívání. Před skálou byla mlha hustá jako jogurt. Jen pár špiček stromů jsem zmerčil. Špičky stromů už se pomalu začínaly halit do barev podzimu. A pak už jsem dlouho nic nespatřil. Zavřel jsem očadla a dokud člobrdice fotila, odpočíval jsem, co to šlo. Tahle cesta mi opravdu dala zabrat.