Objekty bývalé armády

 

Kraj: Jihočeský

Okres: České Budějovice

GPS souřadnice: 48.9756128N, 14.4012667E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/damojusove

 

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal lesem u Českých Budějovic. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který svými paprsky dělal les neobyčejně krásný. Ze země vzlínala vodička, která se za pomoci paprsků kamaráda Puňti měnila v hustou mlhu. Zanedlouho nebylo po Puňťovi na obloze ani vidu, zato les okupovala mlha hustá ták, že by se dala krájet. V tento mlhavý den jsem se toulal tajemným Branišovským lesem, který je opředen mnoha legendami, a hledal jsem stopy po naší armádě.

 

Tlapkal jsem hlubokým lesem s očadly, ušadly i famfrňákem v pohotovosti. Potichu jsem našlapoval, abych nikoho nevyrušil. Ušadla poslouchala zvuky lesa mnohem více, než kde jinde. Očadla se snažila prohlédnout neproatupnou mlhu. Famfrňák větřil ostošest a ve chvíli, kdy navětřil něco, co do  lesa nepatří, dal signál mému kožíšku, který mi sdělil, že mám být obezřetnější než obezřetný.

 

Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě porostlé vysokou travičkou po kraji Branišovského lesa. Tlapka střídala tlapku. Les, kterým jsem tlapkal, se vůbec neměnil. Mlha, kterou jsem se snažil prohlédnout, se nerozplývala.

 

Dlouho, předlouho tlapkal jsem tajemným lesem, když v tom se přímo přede mnou objevila vysoká betonová zeď. Jen co jsem zeď zmerčil, štěklo mi, že jsem v cíli. Na chvilku jsem se zastavil. Několikrát jsem se zhluboka nadechl. Dodal jsem si odvahy a podél vysoké zdi vydal jsem se do hloubi lesa.

 

Pomaleji než pomalu, tempem tlapka tlapku mine, blížil jsem se do prostoru, který před mnoha a mnoha lety obývala armáda. Čím více zdi jsem měl za chvostem, tím pomaleji jsem tlapkal. Čím pomaleji jsem tlapkal, tím přikrčenější jsem byl. Užuž jsem si bříško táhnul po zemi, když vysoká zeď skončila. Prostor přede mnou se otevřel. Hustá mlha se rozestoupila. To, co jsem zmerčil, mi vyrazilo dech.

 

Jen mrňousek přede mnou zmerčil jsem obrovskou prázdnou plochu pokrytou betonem. Kousek od této plochy zmerčil jsem malý domeček. Zmerčil jsem domeček s malinkými okénky a dřevěnými dveřmi. Zmerčil jsem domeček, který v celém prostoru působil tak nějak nepatřičně a až moc přívětivě.

 

Co mne k domečku táhlo, to vám, kamarádi, neštěknu. Ale něco mi nedalo a já jsem se k domečku vypravit musel. Pomalu, se všemi smysli v pohotovosti, tlapkal jsem přes vybetonovanou plochu. Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, blížil jsem se k domečku. Utlapkal jsem jen pár kroků a domeček jsem měl přímo před famfrňákem. Nakouknul jsem dovnitř. Rozhlédl jsem se kolem. Údivem jsem se posadil.

 

Seděl jsem před domečkem a valil jsem očadla. Přívětivý domeček by mohl být mou boudičkou. Když bych se uskromnil, vešel bych se do něj i se ségruší. Za domečkem zmerčil jsem kovové dveře vedoucí do útrob kopce. Kousek ode dveří vedoucích do útrob kopce, zmerčil jsem další ty samé dveře.

 

Seděl jsem na místě, nevěřícně jsem kroutil kebulí, když jsem zahlédl za svým chvostem velkou stavbu, podél které jsem se na místo blížil. Z lesa se mi stavba zdála ták velká. Ale odsud jsem viděl, že jsou to jen velké garáže. Garáže, které někdo opravuje.

 

Když jsem zjistil, že garáže procházejí rekonstrukcí, rozhlédl jsem se pozorněji kolem sebe. Zjistil jsem, že novou fasádu nedostávají jen garáže. Všimnul jsem si, že i další část areálu se pomalu opravuje.

 

Zamyšlený jsem se vydal dál, napříč areálem. Prohlížel jsem si kovové dveře vedoucí do útrob země. Objevil jsem prazvláštní nádrž na vodu, ve které rostou lekníny. Objevil jsem další domeček, tentokrát trošku větší, než byl ten první.

 

Pomalu jsem areál prozkoumal kousek po kousku. Když jsem do areálu strčil tlapku, cítil jsem tajemno snad v každém chloupku svého kožíšku. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že se některé části areálu rekonstruují, dostavil se i hřejivý pocit. Ale to tajemno, to jsem si odnesl až dom.

 

Přátelé a kamarádi, toto místo je volně přístupné. Nemusíte se tak bát jít se sem podívat. Místo je to tajemné a má svou duši. Jen vás prosím, když se na místo vydáte, buďte opatrní více než obvykle.