Přírodní rezervace Vrbenské rybníky

 

Kraj: Jihočeský

Okres: České Budějovice

GPS souřadnice: 49.0039486N, 14.4349264E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/huzevemuze

 

Byl krásný den a já jsem se toulal po jižních Čechách. Ségruši jsem nechal v penzionu U Lesa s člobrdou a sám s člobrdicí jsem se vydal poznávat místní rybníky. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými paprsky zahříval kožíšek. Vlahý větřík vanul a nesl s sebou úžasnou vůni podzimu. Přesně tu vůni, na kterou se po létě ták móc těším. Mísí se s v ní teplo a vůně spadaného listí. A to je něco pro můj famfrňáček.

 

Tlapky mne nesly po zpevněné cestě alejí vzrostlých stromů. Listí stromů se pomalu, ale jistě, halilo do hřejivých barev podzimu. Za stromy lemující kraj silnice merčil jsem rybník. Na rybníku si bok po boku pluly kámošky kačenky. Nikam jsem nespěchal. Užíval jsem si každý krok. Než jsem se nadál, po mé pravé tlapce objevila se měkoučká cesta, která mi věštila, že tudy auto neprojede. Tehdy jsem opustil zpevněnou cestu a už jsem svištěl přírodou.

 

Svištěl jsem po měkoučké cestě a nic mne nemohlo zastavit. Ušadla mi plápolala na kebuli. Od tlapek se mi prášilo. Chvost měl co dělat, aby vyrovnal i ty nejmenší zatáčky, kterými má cesta vedla.

 

Prosvištěl jsem kolem sádek, minul jsem krásně opravený kříž. Než jsem se nadál, po pravé tlapce se mi objevil rybník s kouzelnou chaloupkou na hrázi. U rybníku zmerčil jsem ceduli se znakem, který mi prozradil, že jsem dosvištěl do přírodní rezervace.

 

To vám štěknu, kamarádi, přírodní rezervace, ty já mám moc rád. Povětšinou v nich na člobrdu nenarazím. Zato v nich zmerčím spoustu kámošů z říše hmyzu, opeřenců a někdy také ještěrek a hadů. Na koho narazím v této přírodní rezervaci, na to jsem byl moc moc zvědav.

 

S rybníkem v merku, s troškou vodičky v kožíšku, vydal jsem se po měkoučké cestě dál, do hloubi přírody. Svištěl jsem alejí vzrostlých stromů a než jsem se nadál, byl jsem na hrázi dalšího rybníku. Byl jsem u rybníku velkého, s kamennou hrází a se spoustou kámošek kačenek plavoucích po hladině.

 

Kochal jsem se výhledem na rybník, ale do vodičky jsem se nevydal. Nechtěl jsem rušit své kámošky, které pluly kamsi. Koukal jsem na vodičku, rozhlížel jsem se kolem sebe, když jsem na levé straně hráze zmerčil dřevěné posezení a velkou tabuli.

 

To se ví, nezaváhal jsem ani na chviličku. Jen co jsem tabuli zmerčil, vyrazil jsem dál. Zamával jsem chvostem kámoškám kačenkám na rozloučenou a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem svištěl kupředu, přímo za famfrňákem, k velké dřevěné tabuli.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků a byl jsem u svého cíle. Byl jsem u veliké dřevěné tabule, která mi vyprávěla o místní přírodě. Příroda je to prý neobyčejná. V okolí bydlí tolik druhů kámošů z říše opeřenců, jako bydlí málokde.

 

S novými informacemi v merku, s člobrdicí po boku, vydal jsem se dál. Cesta mne vedla alejí hlouběji a hlouběji do přírody. Na chvilku se ke mne s člobrdicí připojil veselý člobrda, který se také moc rád toulá a který se své zážitky sdílí s kámoši stejně jako já. S člobrdou jsem netlapkal moc dlouho. Jen pár rybníků se mnou zmerčil a pak se ode mne a člobrdice odpojil.

 

Tlapky mne nesly dál nádhernou přírodou. Chvilkami jsem tlapkal alejemi vzrostlých stromů po hrázích rybníků. Chvilkami jsem tlapkal mezi rybníkem a loukou. Nesvištěl jsem přírodou dlouho, když jsem zjistil, že je cesta lemovaná spoustou naučných tabulí. Naučné tabule vyprávěly zajímavé informace o místní přírodě, jiné o mých opeřených kámoších. Na nejedené tabuli jsem zjistil, čím mají člobrdové krmit mé kámoše z ptačí říše, abych o mrňousek dál zjistil, čím se ptáčci krmit nemají. Než jsem se nadál, chytré naučné tabule vystřídaly chytré tabule s poznávačkami. Na obrázku byli kámoši opeřenci a člobrdové měli uhádnout, jaký druh opeřence vidí a na druhé straně obrázku byly informace o daném druhu ptáčka.

 

Jak mi brzy štěklo, chytré tabule jsou součástí naučných stezek. A že jich mezi rybníky je. Každá naučná stezka vypráví o něčem jiném. Každá naučná stezka vede trošku jinudy. Objevil jsem i stezku na cestě mezi rybníky, která je označena jako trasa pro vozíčkáře.

 

Co vám budu štěkat, kamarádi, přírodní rezervace Vrbenské rybníky, to je ráj pro mé kámoše i pro člobrdy. Je to moc krásná příroda na okraji města, o které se dozvíte spoustu zajímavých informací. Kdybyste věděli, jak moc mne překvapilo, že až na jednoho člobrdu jsem cestou mezi rybníky nikoho nepotkal. Vlastně až u rybníku Domin, nejkrásnějšího z vrbenských rybníků, jsem narazil na člobrdu se svištěm a dva páry dalších člobrdů. Jinak nikde nebylo ani živoly. Dalo by se proto štěknout, že Vrbenské rybníky, to je ta správná divočina.

 

Protože je trasa, kterou jsem tlapkal, moc moc krásná, na jaře se můžete těšit na její zveřejnění. Bude součástí nových toulaček, které budou od jara součástí mého webu. Budete se tak moci vydat v mých stopách a poznávat krásy naší vlasti. Dozvíte se také spoustu zajímavých informací a seznámím vás i s pověstmi.