Studánka Buková, CHKO Brdy

   

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.7087797N, 13.9202217E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/megaguluho

Byl krásný podzimní den a já jsem se toulal po Brdech. Les, kterým jsem tlapkal, móc krásně voněl. Za několika málo stromy merčil jsem mlhu hustou tak, že by se dala krájet. Tlapkal jsem po zpevněné cestě barvy cihel z kopečka a pod fousky jsem si poštěkával, jaký máme krásný den.

 

Tlapka střídala tlapku a já jsem si užíval každý krok. Z teplého léta je najednou mlhavý podzim. Mé nejoblíbenější roční období. To roční období, ve kterém jsou mé oblíbené Brdy pohádkovější než pohádkové. To období, ve kterém mi nepřítomnost kamaráda Puňti na mých brdských toulkách vůbec nevadí.

 

Pohádkovým lesem, který se mi zdál jako malovaný, tlapkal jsem stále dál a dál. Kochal jsem se pohledem na vysoké stromy. Očadly jsem rejdil po okolí a hledal místní pěšinky. Na pěšinkách, po kterých mne tlapky nesly rychlostí mi už dávno nevlastní, hledal jsem houby. To se ví, houby jsem také našel. Neobjevil jsem ani prašivku. Zato jsem objevil spoustu stop od mých lesních kámošů. Zjistil jsem, že v tomto krásném lese bydlí mé kámošky srnečky. U nejedné houštiny objevil jsem stopy mých kámošů divočáků. U cihlové lesní cesty, v nevysoké travičce, objevil jsem i stopy kámošky lišky.

 

S radostí mi vlastní, po boku ségruše a člobrdice, toulal jsem se po Brdech, když v tom, najednou, ušadla zaslechla z dáli ne moc daleké slabé zurčení vodičky.

 

Jen co jsem zaslechl zurčení vodičky, radostí jsem si povyskočil. Našponoval jsem ušadla, zaostřil jsem očadla, famfrňák jsem zvedl k obloze. Zhluboka jsem zavětřil. Pořádně jsem se zaposlouchal. V mžiku jsem věděl, kudy dál a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem svištěl z kopečka a od tlapek se mi prášilo.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, obsvištěl jsem mnoho stromů, dosvištěl jsem k potůčku. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Zjistil jsem, že nestojím u jednoho potůčku, ale rovnou u potůčků dvou. Kebule mi to nebrala. Myslela si, že se očadla mýlí. Pořádně jsem se rozhlédl kolem sebe, když v tom jsem kousek ode mne, zmerčil dvě místečka, odkud vyvěrá vodička přímo z matičky země.

 

To vám štěknu, kamarádi byl jsem na místě zvláštním. Stál jsem na místě, kroutil jsem kebulí, když v tom jsem zmerčil velkou dřevěnou tabuli. Tabuli, která mi prozradila, že jsem objevil Bukovou studánku.

 

Nevím nevím, jak tabule počítala, ale něco jsem jí nechat musel. Studánku jsem opravdu objevil. Ale za sebe si myslím, že jsem objevil studánky hned dvě. Objevil jsem dva malinké vývěry vodičky, které opodál tvoří zurčící potůček.