Studánka Jedlová, CHKO Brdy

   

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.7060542N, 13.9234089E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/fosuluceve

Byl krásný podzimní den a já jsem se toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Po boku jsem měl ségruši, za chvostem člobrdici a doprovázela mne také hustá mlha, která byla všude kolem mne.

 

Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě do sotva znatelného kopečka. Po levé i pravé tlapce merčil jsem vysoké stromy. Merčil jsem smrček vedle smrčku, merčil jsem koberce mechu a tolik pěšinek, že bych je ani nespočítal. Najednou jsem zjistil, že svištím slalom mezi stromy a zpevněná lesní cesta je kdesi.

 

Svištěl jsem napříč lesem, prozkoumával jsem pěšinku za pěšinkou. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Očadla hledala stopy mých místních kámošů, kteří své stopy na dlouhou dobu nesmazatelně vtiskli do matičky země. Ušadla poslouchala šumění větříčku ve větvích a u houštin poslouchala, co se v houštinách děje. Sice jsem neměl v plánu houštiny prozkoumat, ale jeden nikdy neví, zda z houštiny vysviští kámoš divočák, nebo člobrda s košíkem připraveným na hříbky. A famfrňák? Famfrňák si užíval omamnou vůni podzimního lesa.

 

Svištěl jsem si napříč lesem s radostí mi vlastní, když v tom jsem se ocitl na zpevněné lesní cestě po boku člobrdice. Jen co se mé tlapky dotkly tvrdé země, očadla se protočila překvapením.

 

Jen pár kroků přede mnou merčil jsem rozcestí. Merčil jsem cestu vedoucí doprava, mezi mladým lesem a lesem ještě mladším. Merčil jsem i zpevněnou cestu vedoucí rovně, do sotva znatelného kopečka. Po své levé tlapce zmerčil jsem měkoučkou lesní cestu, dělící se na další lesní cesty a pěšinky, kterou lemovala tajemná turistická značka.

 

To se ví, moc dlouho jsem nepřemýšlel, kudy dál. Jen co jsem zmerčil měkoučkou lesní cestu, která se dělila na další lesní cesty a kterou lemovala tajemná značka, bylo rozhodnuto. Zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, kopnul jsem do vrtule a než se ségruše objevila na blízku, už jsem svištěl k lesní cestě, u které jsem tušil, že mne dovede na místo nevídané.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem i dlouhý skok. Než jsem se pořádně rozsvištěl na zpevněné lesní cestě, už jsem svištěl po měkoučké lesní cestě. Usvištěl jsem jen pár kroků, když se cesta dělila. Dodnes nevím proč, ale tlapky samy zahnuly na měkoučkou pěšinku, která vedla nejvíc vlevo. Po pár rychlých krocích mne na bříšku začala šimrat travička a já začal skákat, jako malé štěndo. Po několika málo rozverných skocích jsem se posadil.

 

Uhopsal jsem jen pár skoků, když vysoká travička skončila. Za vysokou travičkou, vedle vysokého stromu, objevil jsem dřevěný domeček. U domečku zmerčil jsem několik laviček. U laviček objevil jsem ohniště.

 

Seděl jsem na místě a kochal jsem se pohledem. Byl to pohled nevídaný. Kdo ví, možná bych tam seděl dodnes a jen tak bych se kochal, ale to by se kolem mne nesměla prohnat ségruše, která si to mířila napříč vší tou krásnou přírodou přímo k dřevěnému domečku.

 

V mžiku jsem byl na všech čtyřech. V mžiku jsem svištěl nádherným zákoutím. Než jsem se stihnul pořádně rozsvištět, už jsem brzdil. Jen co jsem se zastavil, už jsem strkal kebuli do domečku. V domečku zmerčil jsem sebe v celé své kráse, se svým dlouhým jazykem a úsměvem od ušadla k ušadlu.

 

Ano, kamarádi, je to tak. V dřevěné chaloupce ukrývá se vodička. Vodička průzračná, že je vidět na dno. Hladina vodičky je ták čistá, že se v ní můžete vidět v celé vaší kráse. A až budete vodičku nabírat, určitě se budete usmívat od ušadla k ušadlu. Já jsem se usmíval proto, že jsem měl z objevu radost. Ne proto, že bych ze studánky pil.