Studánka U Fabiána, CHKO Brdy

   

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.7063100N, 13.9290900E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/gefevoredu

 

Byl mlhavý podzimní den a já jsem se toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Po boku jsem měl ségruši, za chvostem člobrdici. Všude kolem mne byla spousta člobrdů s očadly na stopkách nesoucích v rukou košíčky na houby.

 

Den byl jako malovaný. Mlha byla ták hustá, že by se dala krájet. Měkoučká lesní cesta se klikatila vzrostlým lesem a vedla mne hlouběji a hlouběji do lesa. Já jsem se vůbec nebránil. Ba naopak. Do hloubi brdského lesa jsem se moc těšil. Věděl jsem, že čím hlouběji v lese budu, tím méně člobrdů kolem mne bude. A kde nejsou člobrdové, tam si mohu svištět rychlostí mne již skoro nevlastní na místa, kam se mi bude chtít.

 

Než jsem se nadál, stalo se tak. Za několika málo zatáčkami nebylo po člobrdech ani památky. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod stromy merčil jsem koberce mechu, spadané jehličí a občas i mladý rozčepýřený stromek nebo pidi stromek, který do dálky daleké zářil krásně zelenou barvou.

 

Pod stromy merčil jsem spoustu pěšinek. Klikatily se mezi vysokými stromy. Vedly kamsi do hloubi lesa. Některé pěšinky vedly k houštinám, jiné se ztrácely kdesi v lese. Nejedna pěšinka vedla k cestě vedoucí v dáli ne moc daleké. Ale jen jedna pěšinka vedla mezi vysokými stromy do hloubi lesa a lemovaly ji mladé stromky. Přesně po téhle pěšince jsem se vydal já. Byl jsem moc moc zvědav, kam mne asi zavede.

 

Tlapkal jsem po pěšince ták jiné, než byly ostatní pěšinky v okolí. Očadla jsem měl v pohotovosti, famfrňák a ušadla na stopkách. Spokojeně jsem si do kroku vrtěl chvostem, když v tom, najednou, zničehonic, pěšinka se stočila a já zmerčil velký jehličnatý strom, který se tyčil do výšky těsně vedle pěšinky, která od tohoto vysokého stromu vedla kamsi. Vedle vysokého stromu, před spoustou mladých rozčepýřených stromků, zmerčil jsem malý dřevěný domeček.

 

Jen co jsem domeček zmerčil, radostí jsem si povyskočil. Kam pěšinka vede, to mi bylo v tu chvíli úplně jedno. Jen k velikému stromu jsem po pěšince dosvištěl. U velikého stromu jsem pěšinku opustil, skočil jsem dlouhý skok a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem se rochnil v potůčku s kebulí skoro v dřevěném domečku.

 

Když jsem byl vyrochněný, mohl jsem se věnovat zkoumání. Prohlédl jsem si domeček, u kterého jsem zjistil, že stráží silný pramen chutné průzračné vodičky, která tvoří potůček, ve kterém jsem se rochnil. O mrňousek dál vedle potůčku objevil jsem sezení pro člobrdy.

 

Jen chvilku jsem na místě čekal na člobrdici. Jen chvilku jsem stihl porozjímat. Jen co přišla člobrdice, chtěl jsem se vydat na průzkum širšího okolí. Ale člobrdice nedala jinak, než že si tu odpočineme a pochválíme Fabiánkovi, patronovi našich oblíbených Brd, toho krásné zákoutí. Prý kde jinde bychom to měli udělat, než u této studánky, která nese jméno U Fabiána a nachází se přímo v pohádkové přírodě.