Studánka U Mourového potoka (Okrouhlík), CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7467003N, 13.8462000E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/kaganuseje

 

Den byl jako malovaný a já jsem se po boku člobrdice toulal chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa. Vlahý větřík mi laskal kožíšek. Ptáčci pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Příroda ták krásně voněla, jako voní jen na podzim. Tento krásný den mne tlapky nesly hlubokými brdskými lesy a já jsem byl moc zvědav, kam mne zanesou.

 

Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě z táhlého kopečka. Po levé i pravé tlapce jsem měl vzrostlý les. Vysoký jehličnan střídal vysoký jehličnan. Pod stromy merčil jsem koberce mechu, maliní a občas jsem zmerčil i keříček borůvčí. Tlapkal jsem krásnou přírodou, když se mi po levé tlapce objevila měkoučká lesní cesta. Na měkoučké lesní cestě, nedaleko v lese, zmerčil jsem brod. V mžiku jsem věděl, že po zpevněné lesní cestě mne už tlapky neponesou.

 

Jen co jsem brod na měkoučké lesní cestě zmerčil, opustil jsem zpevněnou lesní cestu a už jsem svištěl do hloubi lesa rychlostí mi už dávno nevlastní.

 

Svištěl jsem po měkoučké lesní cestě hlouběji a hlouběji do lesa. Svištěl jsem rychleji než rychle. Svištěl jsem dokonce ták rychle, až mi od tlapek odlétalo jehličí a ušadla měla co dělat, aby se udržela na kebuli.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků a z klesání se stala rovinka. Skočil jsem pár dlouhých skoků a do dáli daleké ozvalo se čvachtnutí. To mé tlapky dopadly do průzračně čisté vodičky Mourového potoka.

 

Procházel jsem se průzračnou vodičkou a čekal na člobrdici. Když jsem byl občerstvený, když jsem měl umyté bříško, došla ke mne člobrdice a já jsem mohl vyrazit kupředu. Člobrdice přeskákala přes kameny a než jsem se nadál, už jsem tlapkal s člobrdicí po boku mne ták dobře známým lesem.

 

Tlapkal jsem místy mne ták dobře známými. Tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě, kterou stínily vysoké jehličnany a lemovaly koberce borůvčí. V borůvčí objevoval jsem barevné houbičky i pařezy porostlé mechem. Na prvním rozcestí odbočil jsem doprava. Jen chvilku jsem tlapkal z mírného kopečka, když jsem dotlapkal k lesní pěšině vedoucí hustým porostem do hloubi lesa.

 

Moc dobře si pamatuji doby, kdy na pěšinku ukazovala směrovka. Dnes je směrovka spolu s dalšími prkny položena vedle pěšinky. Ale ani to mi nezabránilo se po pěšince vydat dál. Věděl jsem, kam vede a ani na minutku jsem nezaváhal. Vždyť co bych to byl za chlupáče, kdyby mne zmátla chybějící směrovka?

 

Tlapkal jsem po pěšince hustým jehličnatým porostem. Najednou, zničehonic, se přede mnou les otevřel. Hustý porost byl tentam. Jako na tlapce jsem měl nádherný vzrostlý les, kterým šuměl potůček. Mezi pěšinkou, po které jsem tlapkal, a potůčkem, který dělil les na dvě části, za vysokým stromem, zmerčil jsem stříšku vysokou, která na místě nebývala.

 

Moc dobře jsem si pamatoval dřevěnou stříšku, která na místě stávala. Moc dobře jsem si pamatoval, že malá dřevěná stříška strážila pramínek průzračné vodičky. Jestli pramínek průzračné vodičky stráží i nová stříška, to jsem musel zjistit.

 

V mžiku jsem svištěl kupředu. Usvištěl jsem jen pár kroků, prosvištěl jsem kolem stromu, obsvištěl jsem stříšku. Skočil jsem dlouhý skok, strčil jsem kebuli pod stříšku a leknutím jsem uskočil. To, co jsem pod stříškou zmerčil, mne ták vyděsilo, až jsem musel couvnout.

 

Když jsem se z leknutí oklepal, odvážil jsem se strčit kebuli pod stříšku ještě jednou. A opět se mi naskytl pohled nevídaný. Pod vysokou stříškou zmerčil jsem obrovskou černou kebuli, kterou doplňovala velká bílá zubiska a úsměv kohosi od ušadla k ušadlu.

 

Ano, kamarádi, tušíte správně. I nová stříška ukrývala pramen průzračné vodičky. Vodička byla jako zrcadlo a odrážela celou mou kebuli i s mým úsměvem od ušadla k ušadlu.

 

Byl jsem moc rád, že i nová studánka stráží pramínek chutné a osvěžující vodičky. To vám může člobrdice potvrdit. Kdyby to šlo, studánku by snad i vypila. Ale pramen je ták silný, že se to člobrdici nepodařilo. Já jsem vodičku ochutnal o mrňousek dál, z potůčku, který vodička vytékající ze studánky tvoří.

 

Jak jsem tak stál na místě mne známém, jak jsem vzpomínal na to, jak to tu ještě nedávno vypadalo, zaslechl jsem tajemné klepání, které se ozývalo z dálky ne moc daleké. Klepání doprovázelo zurčení vodičky a mne štěklo, že jsem na místě, kde v Mourovém potoce stojí malé mlýnky.

 

Se studánkou v merku vydal jsem se k potoku. Utlapkal jsem jen pár kroků a zmerčil jsem místo mne ták známé a zároveň neznámé. Mlýnky, které stávaly ve vodičce, také prošly renovací. A abych pravdu štěkl, prošly opravdu povedenou renovací. Vodička přes mlýnky proudí a jeden mlýnek je doplněn i o místo, které do dálky ne moc daleké díky kamínku vysílá zvláštní klepání. Co klepání způsobuje, není jen kamínek. Ale víc vám neproštěknu. Až se ke studánce U Mourového potoka vydáte, určitě klepání zaslechnete. Myslím si, že ani vám to nedá a půjdete za zvukem. To pak zmerčíte místo nevídané a zjistíte, co to klepe.