Vojenská pozorovatelna, CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7319253N, 13.8686292E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/mogujutubu

Den byl jako malovaný a já jsem se rozhodl využít ho k pořádné prochajdě. Přemluvil jsem člobrdici, zaúkoloval ségruši a než jsem se nadál, už mne tlapky nesly brdskými lesy. Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě mladým lesem do táhlého kopečka. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Příroda, kterou mne tlapky nesly, ták krásně voněla, jako voní málokde. Do kroku jsem si vrtěl chvostem a pod fousky si poštěkával, že jsem snad ten nejšťastnější chlupáč pod sluncem.

 

Tlapkal jsem do táhlého kopečka, užíval jsem si každý krok, když jsem za mladou štíhlou břízkou po mé levé tlapce zmerčil něco, co mi do okolní krajiny vůbec, ale opravdu vůbec, nezapadalo.

 

Tentam bylo tempo tlapka tlapku mine. Jen co jsem místo zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, kopnul jsem do vrtule a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem svištěl do kopečka a každý můj krok doprovodilo pořádné zadunění.

 

Svištěl jsem do kopečka a od tlapek se mi prášilo. Svištěl jsem jako jura a než jsem se nadál, byl jsem u břízky. Zpomalil jsem krok, našponoval ušadla, zaostřil očadla a famfrňákem jsem se zhluboka nadechl. Pomalu jsem pokračoval dál, ke svému cíli. Očadla jsem si mohl vykoukat. Ušadla jsem si mohl vytočit. Ale něco, co by prozrazovalo, co mi neznámé místo je, jsem neobjevil.

 

Pomalu, krok sun krok, pokračoval jsem kupředu. S každým krokem jsem byl přikrčenější. Čím jsem byl přikrčenější, tím pomaleji jsem tlapkal. Čím pomaleji jsem tlapkal, tím jsem byl obezřetnější. Čím obezřetnější jsem byl, tím jsem měl kožíšek naježenější. Když už jsem si vláčel bříško málem po zemi, když můj kožíšek vypadal jako kožíšek kámoše dikobraza, zmerčil jsem dlouhou černou díru uprostřed čehosi.

 

Černá díra nikdy nevěstí nic dobrého, proto jsem našponoval všechny smysly, postavil se na všechny čtyři a s naježeným kožíškem udělal jsem krůček vpřed. To, co jsem zmerčil, mi vyrazilo dech.

 

Jen krůček stačil k tomu, abych za hubenou břízkou objevil betonovou stavbu. Uprostřed mohutné betonové stavby objevil jsem černou díru. Tedy, černou díru. Při bližším prozkoumání jsem zjistil, že je to nejspíše okno k pozorování. Byl jsem totiž před vojenskou pozorovatelnou na samotném začátku dopadové plochy Jordán. Byl jsem před pozorovatelnou, ke které mne tlapky zanesly už tolikrát. Ale díky porostu vedle cesty je pozorovatelna hůře z dálky viditelná. Díky tomu dostává punc tajemna. Ten punc, díky kterému jsem nepoznal místo mne ták dobře známé a ták moc milé.