Vojenská pozorovatelna, CHKO Brdy

       

Kraj: Středočeský kraj

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7255922N, 13.8675211E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/jemefapobe

 

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal nádhernou přírodou chráněné krajinné oblasti Brdy. V tlapkách jsem měl mnoho kilometrů, v merku spoustu krásných míst. Mlha, která mne na začátku výletu doprovázela, se dávno rozplynu. Oblohu už dávno okupoval kamarád Puňťa a kolem Puňti poletovaly bílé mráčky. Den byl jako z pohádky a já jsem tlapkal po cestě mne ták dobře známé napříč pohádkově zbarveným vřesovištěm.

 

Tlapkal jsem místy mne ták dobře známými a valil jsem očadla. Mladé břízky se pomalu začaly halit do barev podzim. Vřes kolem cest nádherně kvetl. A jak vřesoviště krásně vonělo. To byla tak omamná vůně, že famfrňák nevětřil vůbec nic jiného.

 

Pomalu jsem tlapkal stále kupředu po písčité cestě. V místě, kde se cesty kříží, vydal jsem se vzhůru do krátkého kopečka. Než jsem se nadál, byl jsem na betonové střeše vojenské pozorovatelny, která je z jedné strany krásně maskovaná.

 

Seděl jsem na pozorovatelně a koukal do dálky daleké. U tlapek mi leželo vřesoviště, které hrálo všemi barvami. Za vřesovištěm merčil jsem hluboké lesy chráněné krajinné oblasti Brdy. Za hlubokými brdskými lesy merčil jsem města i vísky, pohoří i hory.

 

Výhled se mi naskytl nevídaný. Kolem mne nebylo ani živoly. Užíval jsem si každou chvilku, kdy jsem mohl být na tomto místě jenom já po boku člobrdice. To se totiž nestává moc často. Místo je mezi turisty i místními moc oblíbené. Dalo by se štěknout, že je jedním z nejnavštěvovanějších brdských míst.

 

Když jsem měl v merku okolí blízké i vzdálené, vydal jsem se zpátky na zem. Pomalu jsem obtlapkal betonovou pozorovatelnu. S očadly na stopkách jsem promerčil každý její kousek. Po důkladném průzkumu jsem zjistil, že se na pozorovatelně nezměnilo od mé poslední návštěvy vůbec nic.

 

Potěšený, že je vše tak, jak být má, vydal jsem se do útrob pozorovatelny. Protlapkal jsem úzkou chodbou, zabočil jsem doprava. Když mé tlapky šláply do vodičky, ták jsem se leknul, že jsem se úprkem v prk vydal ven. Jak jsem tak svištěl ven, úplně jsem zapomněl na člobrdici. Ta mého leknutí moc nedbala, ale pomalu se vydala za mnou. Jak se pomalu blížila k východu, její tempo se zrychlovalo. Čím lépe viděla, tím menší důvod měla jít pomalu. Jenže ve chvíli, kdy už se její nohy dotkly betonové země, zapomněla se člobrdice skrčit. V tu chvíli potkala kebule člobrdice betonový překlad a kdyby to bylo možné, ozvala by se do dáli rána jako z děla. Z pozorovatelny vyšla člobrdice značně popletená a pořádně praštěná.

 

To vám štěknu, kamarádi, chvilku jsem měl o člobrdici strach. Byli jsme ták daleko od civilizace. Samozřejmě signál nikde, nikdo nikde. Chvilku jsem čekal, až se mi člobrdice vzchopí a vyrazil jsem k domovu. Dnes je člobrdice stále praštěná, ale už je skoro při smyslech. A já jsem si po tomto jejím zážitku jist, že už se do žádného bunkru, vojenské pozorovatelny a do dalších podobných míst jen tak nevydá.