Zřícenina hradu Dívčí Kámen

  

Kraj: Jihočeský

Okres: České Budějovice

GPS souřadnice: 48.8891833N, 14.3573583E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/buburabako

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše, člobrdy a člobrdice toulal po jižních Čechách. Kámoš Kiák mne zavezl na místo nevídané. U rozlehlé louky jsem opustil mé kufrové lóže a nestačil jsem valit očadla. Nejen že jsem na rozlehlé louce merčil spoustu kámošů z hmyzí říše. Také jsem merčil spoustu chlupáčů s jejich člobrdy po boku. Tehdy mi štěklo, že tento výlet bude neobyčejný. Ale že bude až tak neobyčejný, to mi ani ve snu neštěklo.

 

Když jsem měl louku v merku, ségruši, člobrdu a člobrdici po boku, mohl jsem se vydat na nevšední toulku. Tlapky mne nesly po zpevněné lesní cestě neznámo kam. Protlapkal jsem kolem krásně malované kapličky a památného stromu a než jsem se nadál, po chlupáčích a jejich člobrdech nebylo ani vidu, ani slechu a já si svištěl po louce nad zpevněnou cestou a nic mne nemohlo zastavit.

 

Svištěl jsem k lesu a od lesa zpátky k cestě. Svištěl jsem po boku člobrdy a člobrdice. Chvilkami jsem dělal psí kusy se ségruší. Nejednou jsem měl svět jako na tlapce. Merčil jsem lesy a louky, merčil jsem naučné cedule podél cest. Co na naučných cedulích bylo, to jsem tentokráte nezjišťoval. Užíval jsem si chvíle tady a teď a nové vědomosti šly mimo mne.

 

Než jsem se nadál, dosvištěl jsem do zatáčky a svištění po louce byl konec. V zatáčce zmerčil jsem dva  velké kameny, mezi kterými byla malá leštěná cedulka. Cedulka vzpomínala na dva známé české archeology, kteří prozkoumávali místa v okolí.

 

Když jsem měl památník v merku, vydal jsem se dál. Utlapkal jsem jen pár kroků a už jsem opět stál. Svět mi ležel u tlapek. Kdesi v hloubi pode mnou tekla malá říčka. V dáli ne moc daleké merčil jsem rozlehlou zříceninu hradu.

 

Jen co jsem zříceninu hradu zmerčil, protočil jsem očadla. Zřícenina hradu nebyla na kopci, jak je u zřícenin hradů zvykem. Tahle zřícenina mi ležela u tlapek. Byla jen o mrňousek výš, než tekla říčka.

 

V mžiku jsem byl na všech  čtyřech a než se člobrda s člobrdicí zmohli na slovo, už jsem svištěl k cestě a od tlapek se mi prášilo.

 

Svištěl jsem po zpevněné cestě z prudkého kopečka a nic mne nemohlo zastavit. Míjel jsem člobrdy sotva popadající dech. Míjel jsem strmé srázy i husté keře, ze kterých se ozýval bzučení kámošek včelek. Cesta má se několikrát stočila. Prosvištěl jsem kolem chaloupky, přesvištěl jsem přes mostek. Než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem se brodil v hučící Vltavě.

 

To vám štěknu, kamarádi, když mi člobrdice prozradila, že se právě procházím Vltavou, nevěřil jsem svým očadlům. Nejen že jsem i v nejhlubším místě měl vody sotva po kolena. Ale vodička byla ták čistá, jako se zmerčí málokde. Z vodičky čouhaly kameny, přede mnou byl les. Podívaná to byla nevídaná a kdyby bylo tepleji, nevím nevím, zda by se mi chtělo z vodičky odejít.

 

Ani nyní se mi vodičku opouštět moc nechtělo, ale můj cíl byl jasný. Těšil jsem se na zříceninu hradu jako malé štěndo. Jenže kudy se ke zřícenině vydat, to jsem nevěděl.

 

Jen pár kroků od Vltavy čekalo mne rozcestí. Mohl jsem se vydat doleva, kamsi podél potůčku. Mohl jsem se vydat doprava, kamsi podél Vltavy. Rozhodování nebylo vůbec snadné, ale nakonec jsem zvolil cestu vpravo.

 

Chvilku mne tlapky nesly po měkoučké cestě. Ušadla poslouchala zurčení Vltavy, famfrňák si užíval svěží vůni vodičky. Najednou, zničehonic, navětřil jsem vůni vlhkého kamene a zvláštní vzduch, který byl cítit tajemnem zašlé slávy. V tu chvíli mi to štěklo. Byl jsem skoro u cíle.

 

Zamával jsem člobrdovi s člobrdicí chvostem na rozloučenou, kopnul jsem do vrtule a vyrazil jsem kupředu. Usvištěl jsem jen pár kroků, když se po mé levé tlapce objevila vysoká skála. O pár kroků dál se cesta má stočila. V místě, kde se cesta stáčí, zmerčil jsem nevysoký domek s dřevěnými okenicemi.

 

To vám štěknu, kamarádi, jen co jsem domek zmerčil, vyvalil jsem očadla. Takové krásné stavení, to se vidí málokde. A v takhle krásné přírodě, to se vidí snad jen tady. Byť jsem nebyl u svého cíle, měl jsem z objevu ohromnou radost. Pomalu, krok sun krok jsem tlapkal podél stavení. Prohlížel jsem si ho kousek po kousku. Objevil jsem vzpomínkové kameny, které vyznačovaly, kam až stoupla voda při povodních. Objevil jsem obrovské roury a žebříky vedoucí do malých dvířek ve skále.  Když jsem měl domek v merku, člobrdice mi prozradila, že jsem objevil malou vodní elektrárnu.

 

Když jsem měl malou vodní elektrárnu v merku, vrátil jsem se na rozcestí u Vltavy. Dál jsem tlapkal po cestě, kterou jsem měl přímo před famfrňákem. Tlapkal jsem podél potůčku s vodopády, tlapkal jsem podél vysoké skály. Protlapkal jsem kolem kapličky ukryté ve vysoké skále, které bych si jen těžko všimnul, nebýt lavičky po levé straně cesty. Protlapkal jsem kolem malého odpočívadla pro děti, když jsem jí spatřil. Byla nade mnou a v celé své kráse dávala se na odiv. Konečně jsem dorazil pod zříceninu hradu Dívčí kámen.

 

Jen co jsem zříceninu hradu zmerčil, mohl jsem si chvost uvrtět radostí. Byl jsem skoro na místě, na které jsem se ták móc těšil. Byl jsem na místě, kde se před mnoha a mnoha lety žilo úplně jiným životem. I tehdy tu dávaly kámošky lišky dobrou noc. Ale tehdy tu ještě bydleli člobrdové. Dnes místo člobrdové chodí obdivovat.

 

Kebulí se mi honila myšlenka za myšlenkou. Před očadly jsem měl člobrdy v brnění i dobových hávech. Představoval jsem si místní chlupáče, kteří museli celý hrad ohlídat. Vím, že jejich služba nebyla jednoduchá. Takový hrad ohlídat, to určitě nebyla žádná legranda. Ale hlídat tento hrad muselo být i tak moc bájo.

 

Chvilku mi trvalo, než jsem se dal opět do pohybu, ale jen co jsem se roztlapkal, byl jsem k nezastavení. Tlapkal jsem mezi člobrdy a chlupáči, rozhlížel jsem se kolem sebe. Vytlapkal jsem po strmých kamenných schodech a než jsem se nadál, byl jsem mezi mnoha zdmi zříceniny hradu a nevěděl jsem, kam se vydat dřív.

 

Nejdřív jsem se vydal cestou po mé levé tlapce. Ale jakmile se začala cesta má dělit, bylo těžší a těžší si pamatovat, kudy jsem tlapkal. Nakonec jsem orientaci úplně vzdal. Tlapkal jsem po pěšinkách, které se mi zalíbily. Nahlížel jsem do zákoutí, které se mi otevřely. Protlapkal jsem mnoho míst, objevil jsem mnoho místností, rozhlédl jsem se z několika vyhlídek. 

 

Jak dlouho jsem Dívčí kámen prozkoumával, to vám, kamarádi, neštěknu. Kdyby na místě nebylo tolik člobrdů a chlupáčů, určitě bych se ještě zdržel. Takhle jsem si prohlédl zříceninu hradu, jak nejlépe to šlo a pomalu a jistě vydal jsem se zpátky ke Kiákovi. Věděl jsem, že mne čeká cesta náročná, ale že bude až tak moc náročná, to jsem netušil. Kdybych to byl býval tušil, vrátil bych se cestou, kterou jsem na hrad dotlapkal. I když ... Vlastně asi ne. Protože, jak moc dobře víte, nerad tlapkám stejnou cestou tam a zase zpátky.

 

Málem bych vám zapomněl štěknout tip na ubytování. Na toulkách po jižních Čechách jsem se ségruší, člobrdou a člobrdicí bydlel v penzionu U lesa v Českých Budějovicích. Penzion je dog - friendly, chlupáči a člobrdové jsou tu tak vítáni. V penzionu se můžete ubytovat jak v pokojích, tak i v apartmánu s vlastní kuchyňkou, sociálním zařízením a přímým vstupem na zahradu.